FILOSOFICKÁ ŠKOLA TOMÁŠE LACHTANA

Lidské oběti

Zápalné lidské oběti

V Kanaánu se běžně provozoval rituál upalování dětí k poctě kanánským bohům včetně Yahweho. Zde budeme pátrat po dalších lidských obětech, popisovaných v Hebrejské Bibli či prováděných v rámci kultu boha Yahweho.

Zápalné dětské oběti byly Yahwemu v Judeji přinášeny ještě v 7.stol.př.n.l. Upalováni na tófetu, ohnivém obětišti, však zřejmě byli i dospělí lidé. V knize Izajáše nalezneme náboženský zpěv čerpající z takového jahvistického obřadu: Izajáš 30:29-33 V Izajášově zpěvu je zřetelný rituální podtext.Yahweh je tím, kdo zde bude mučit a upalovat na hranici tófetu svou oběť (snad asyrského Sancheríba). Asyřané zničili Severní královstí Izraele a v době Izajáše byli hrozbou pro Jižní judské království. Zpěv popisuje rituální mučení a zabití těchto nepřátel resp.jejich vůdce. Rituál začíná ohněm Yahweho blesku, bouřkou, krupobitím a končí ohněm Yahweho hranice připravenou pro zmučenou oběť. Popis odpovídá kanaánským obřadům, probíhajícím v noci, za zvuku hudebníků, u jámy s planoucím ohněm. Yahweh vystupuje v roli boha hor a bouří, hrozivého válečníka. Viz. také Válečník YHWH.

Izajáš nepatřil ke kritikům přinášení lidských obětí. Teprve pozdější autoři knih Kronik a Králů začali zápalné lidské oběti odsuzovat. Jeremjáš pak považoval ohnivé oběti na tófetu za příčinu pádu Jeruzaléma. Izajáš působil na počátku 7.stol.př.n.l. a Jeremjáš na počátku 6.stol.př.n.l., tedy o sto let později. Bible je dokladem toho, že právě v tomto období (přelom 7. a 6.stol.př.n.l.) došlo ke změnám jahwistického kultu ve věci provádění lidských zápalných obětí. Do této doby byl Yahweh uctíván na posvátných návrších Judska a Izraele (2.Kr 23:5). Judští králové (Chizkiáš, Joziáš) pak začali provádět významnou náboženskou reformu a ničit všechna místa, kde se praktikoval Yahweho kult: 2 Kr 23:8-10

Radikální centralizace kultu započala významnou reformu judaistického náboženství. Lidské oběti byly postupně odsuzovány a zakazovány, na rozdíl od řady jiných náboženství té doby. Judaismus nakonec zaujal k obětování lidí jednoznačně kritický postoj. Fascinace lidským utrpením v ohni však pokračovala v mnohých jiných náboženstvích. Marek 9:43-48

Ve středověku byli lidé ve jménu ochrany víry upalováni na hranicích. A těm, kdo nedodržovali různě interpretované boží zákony, bylo vyhrožováno věčnými mukami v pekelném ohni.