Velmi stará církevní tradice tvrdí, že Marie je ustavičná panna. I  reformátoři 16. století vyznali „Mariam semper virginem“. …  Zasvěcení a disponovatelnost Marie, která byla celá oddána svému Pánu,  neměly svou úlohu jen při události vtělení. Boží dary jsou neodvolatelné.  Maria zůstala celá oddána svému Bohu, tak jak ji Bůh chtěl, a znamením  tohoto totálního zasvěcení je ustavičné panenství. Za druhé, Kristus byl  Mariinou plností a po vtělení už nemohlo Marii nic naplnit. Ustavičné  panenství znamená, že s Božím Synem, který se stal jejím dítětem obdržela  všechno a že už se nebude moci zabývat ničím jiným než jásat v nazírání na  takovou milost. Posléze, je-li Mariino panenství znamením eschatologícké  novosti, kterou přinesly vtělení a příchod království, je toto znamení  ustavičné, tak jako celibát „pro nebeské království“, o kterém  mluvil Kristus ( Mt 19,12 ).  …     Luther po celý svůj život hlásal Mariino ustavičné panenství. 2. února 1546  o svátku obětování Krista v chrámě říkal: „ … byla pannou před  početím a před porodem a zůstala jí také při porodu i po porodu“.     Zwingli se vyjadřoval právě tak kladně. Často mluví o ustavičném panenství  Mariině. V lednu 1528 prohlásil v Bernu: „Dovolávám se zbožné církve  curyšské a všech svých spisů: uznávám, že Maria byla stále panna a  svatá.“     Konečně Kalvín odsuzuje ty, kdo se domnívají, že Maria měla ještě jiné děti  než Ježíše. Helvidus zastával koncem 4. století názor, že Panna Marie měla  po zázračném narození Ježíšově vícero dětí s Josefem, ty, které jsou  označovány v evangeliiích jako bratři a sestry Pána. … Co se týká Mt  13,55, Kalvín také odporuje Helvidiovi: „Řekli jsme už na jiném místě,  že podle zvyku Hebrejů se nazývají ´bratří´ všichni příbuzní. A přesto  ukazuje Helvidius, že je příliš nevědomý, když tvrdí, že Maria měla více  dětí, protože na některých místech je zmínka o Kristových bratřích.“  Ve svém komentáři k Mt 1,25 píše: „Evangelium neříká ani slovo o tom,  co se stalo po porodu… Jistě, o tomto bodě nebude nikdy žádný člověk  rozpřádat debatu, leda nějaký zvědavec. Ale naopak, také mu nebude nikdy  žádný člověk odporovat, leda nějaký paličák nebo posměváček.“    Pro Kalvína bylo důležité Mariino panenství duchovní, panenství „ante  et post partum“ (před porodem a po něm), a nikoli fyzická známka  tohoto panenství.    /Dovolil jsem si zde přepsat několik odstavců k danému tématu z knihy  „Maria, matka Pána“ od Maxe Thuriana (Bratra z Taizé) vydalo  nakladatelství PETROV, Brno 1991/