Zkusím to vlastními slovy, snad z pohledu etiky, velmi zjednodušeně a jednostranně. Ježíšova oběť spočívá ve věrnosti přesvědčení, že u Boha jde o milosrdenství, že cílem zákona je láska,že před Bohem nemáme nikdo výsadní postavení. Hlásání tohoto ho stálo život.A k jeho věrnosti se Bůh přiznal, tím, že se stala událost, kterou církev nazvala vzkříšení - Ježíšovi učedníci, ochromení strachem, poznali, že to, že Ježíšův pokračuje dál, že má smysl jej následovat, i když skončil jak skončil.Lidem, kteří si myslí, že oběť, láska služba nemá smysl, že to prohrává, máme na základě Ježíšova příběhu zvěstovat, že to smysl má. A poznáváme to skrze Boží přítomnost v nás a kolem nás, kterou nazýváme Duch svatý i dnes. Co se týče těch vztahů -Ježíš a Bůh - zjednodušeně řečeno - chceš vědět jaký je Bůh, jaký je jeho záměr s lidmi- podívej se na příběh života, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Co se týče univerzality křesťanství - já to formuluji tak, že ke spasení - tedy záchraně života z nesmyslnosti vedou ty principy a hodnoty, které se mimo jiné zjevily v příběhu Ježíše z Nazareta. A co bude po smrti - říkám s Hellerem - " Nevím, to co nám Bůh připraví."

Jo kéž by mnozí lidé kolem nás, kteří si hrají na vševědoucí dokázali upřímně říkat nevím.