Velmi stará církevní tradice tvrdí, že Marie je ustavičná panna. I reformátoři 16. století vyznali „Mariam semper virginem“. … Zasvěcení a disponovatelnost Marie, která byla celá oddána svému Pánu, neměly svou úlohu jen při události vtělení. Boží dary jsou neodvolatelné. Maria zůstala celá oddána svému Bohu, tak jak ji Bůh chtěl, a znamením tohoto totálního zasvěcení je ustavičné panenství. Za druhé, Kristus byl Mariinou plností a po vtělení už nemohlo Marii nic naplnit. Ustavičné panenství znamená, že s Božím Synem, který se stal jejím dítětem obdržela všechno a že už se nebude moci zabývat ničím jiným než jásat v nazírání na takovou milost. Posléze, je-li Mariino panenství znamením eschatologícké novosti, kterou přinesly vtělení a příchod království, je toto znamení ustavičné, tak jako celibát „pro nebeské království“, o kterém mluvil Kristus ( Mt 19,12 ). …

Luther po celý svůj život hlásal Mariino ustavičné panenství. 2. února 1546 o svátku obětování Krista v chrámě říkal: „ … byla pannou před početím a před porodem a zůstala jí také při porodu i po porodu“.

Zwingli se vyjadřoval právě tak kladně. Často mluví o ustavičném panenství Mariině. V lednu 1528 prohlásil v Bernu: „Dovolávám se zbožné církve curyšské a všech svých spisů: uznávám, že Maria byla stále panna a svatá.“

Konečně Kalvín odsuzuje ty, kdo se domnívají, že Maria měla ještě jiné děti než Ježíše. Helvidus zastával koncem 4. století názor, že Panna Marie měla po zázračném narození Ježíšově vícero dětí s Josefem, ty, které jsou označovány v evangeliiích jako bratři a sestry Pána. … Co se týká Mt 13,55, Kalvín také odporuje Helvidiovi: „Řekli jsme už na jiném místě, že podle zvyku Hebrejů se nazývají ´bratří´ všichni příbuzní. A přesto ukazuje Helvidius, že je příliš nevědomý, když tvrdí, že Maria měla více dětí, protože na některých místech je zmínka o Kristových bratřích.“ Ve svém komentáři k Mt 1,25 píše: „Evangelium neříká ani slovo o tom, co se stalo po porodu… Jistě, o tomto bodě nebude nikdy žádný člověk rozpřádat debatu, leda nějaký zvědavec. Ale naopak, také mu nebude nikdy žádný člověk odporovat, leda nějaký paličák nebo posměváček.“

Pro Kalvína bylo důležité Mariino panenství duchovní, panenství „ante et post partum“ (před porodem a po něm), a nikoli fyzická známka tohoto panenství.

/Dovolil jsem si zde přepsat několik odstavců k danému tématu z knihy „Maria, matka Pána“ od Maxe Thuriana (Bratra z Taizé) vydalo nakladatelství PETROV, Brno 1991/