O. K. Jenže nároky, které kladete na "vypořádání" majetku ŘKC, by bylo férové vztáhnout i na nekatolíky. A to z morálních důvodů i z historických (Srov. například jednu z největších vlastnických "reforem" v 1. pol. 15. století, kdy rozsáhlé majetky církve "přešly" do vlastnictví měst a namnoze též nově se vyloupnuvších se (quazi)šlechtických rodů. To se už nikdy nevrátilo do předchozího stavu. Obecně k tomu třeba Fr. Šmahel.) S pozitivistickou interpretací tzv. feudalismu se mi také těžko souhlasí. Případ Teplé byl stručně, ale přesvědčivě uveden, dalo by se dohledat stovky dalších, na nichž by bylo zřejmé, že interpretace čistě mocenského a mocensky vlivového působení církve je neudržitelná. Jenže postupovat případ od případu při "vypořádání" dost dobře technicky nejde - kde by se vzaly ty tisícovky historiků, kteří by připravovali podklady? Je třeba rezignovat na naprostou historickou spravedlnost a přidržet se legálnosti v kontextu 20. století - v jakém také jiném, že. Jedinou alternativou je nevypořádávat nic (Vaše stanovisko). To ovšem rezignujeme na spravedlnost i právo současně, což je - dle mého názoru - nemorální. Jsme odpovědni za spáchané křivdy na členech všech církví po roce 1948nn. V posledu nejde o peníze, ale o vyrovnání se s minulostí. Proto také není vůbec jasné, jak symbolickou podobu bude (nebo nebude) mít výše vyrovnání v penězích. To je věc politického rozhodnutí, výsledku dohody církví a státu a jistě i možností státu. Otázku "financování" duchovních (nikoli církví - ty se již +- financují samy) bych s tím rozhodně přímočaře nespojoval. Ostatně o to nemám velký strach. (To jsem byl ale věcný, že?)TV