Jistěže Luther, a tím méně Kalvín, ve své době ještě nenahlédli, že kořen toho, co kritizovali, je třeba hledat už někde v konstantinovském obratu ve 4. století. Přesto reformace se svým zápasem o svobodu vyznání spustila proces, na jehož konci (navzdory Kalvínově Ženevě nebo pozdějšímu "koho země, toho víra") je stát, který nemá žádné zcela vyhraněné "státní náboženství", který lidem nezakazuje nebo nepřikazuje, v co mají věřit, který žádné náboženství neprotežuje.
Konečně ani Ježíš neusiloval o světskou moc nebo výhody. Proto jsem psal "alespoň" (tedy myšleno "minimálně") z protestantského hlediska, ale spíše z obecně křesťanského hlediska není státem privilegované křesťanství něco, k čemu bychom se měli hlásit jako k dobré tradici. Nebo snad ano?