Bratře Pechare, Vaše argumentace zní věcně, ale aspoň zpočátku jako by pomíjela jednu skutečnost - že oni "bohatí donátoři" nebyly jen jakési soukromé osoby, ale feudální vrchnost třímající tehdejší moc. Nejde o to, že by se snad ŘKC dostala ke svým majetkům konfiskací či krádeží (i když i to se dělo), ale že za svůj tehdejší majetek vděčila podpoře a privilegiím ze strany tehdejší světské moci, což alespoň z protestantského hlediska není něco, k čemu bychom se měli hlásit jako k dobré tradici.

Pochopitelně připouštím, že ŘKC získala svůj majetek i nad tento rámec, je však vysoce nepravděpodobné, že by se jednalo o jeho významnou část. A pokud to nejde dost dobře odlišit, tak podle mně neměla ŘKC požadovat zpátky NIC. To by teprv byla její skutečná sebereflexe a vyrovnání se s minulostí. A taky by jí to dalo křídla tlačit na stát, aby se mnohem více než dnes postaral o její kostely a další historické církevní stavby, neboť se jedná o významné kulturní dědictví celé společnosti a není spravedlivé, aby finanční břemeno leželo na bedrech ŘKC.

Ale nechci říkat ŘKC, co má dělat, to je její věc. Mně jde více o postoj ČCE. Měli jsme se za těchto okolností k nárokům ŘKC přidat? Navíc přijmout onu nabídku ŘKC, že se s námi o ty své miliardy podělí? Natáhnout ruku po něčem, co nám nikdy nepatřilo? Je to sice od ní hezké a velkorysé, ale nemůžu si pomoct, spíše si nás tou svou nabídkou koupila.

Až když hovoříte o westfálském míru, dostáváte se k jádru pudla - stěží by bylo pro protestanty přijatelné, aby vrácením majetku nebo jeho kompenzací získala ŘKC příliš dominantní postavení mající historicky kořeny v násilné rekatolizaci českých zemí. Ale opravdu ty nabízené miliardy odpovídají tomu, co by jinak protestanté získali dobrovolnými příspěvky členů a sympatizantů (nepočítám-li spojení církve a šlechty tentokrát v protestantském gardu podle hesla "koho země, toho víra")?

Jsem přesvědčen, že tyhle peníze nás při odluce státu a církví nezachrání. Obávám se, že nebudou pro církev požehnáním, ale zahanbením, krátkodobým zajištěním, pomíjivým dočasným pokladem, rentou na dožití, polibkem smrti.