Jasně. Encyklopedicky vzato jde o 2 větvě františkánů - spirituály a konventuály. A jejich vztah k majetku.

Nicméně William z Ockham, zakladatel nominalismu, to viděl takto:

Obraz Krista jakožto ideálu chudoby nebyl pro papeže (Jan XXII. - zemřel r. 1334) přijatelný z toho důvodu, že ani on se nemohl vzdát určitého nutného vlastnictví, kterým disponoval. Problém Kristovy chudoby inspiroval Ockhama k výkladu významu Kristova království. Podle svého božství byl králem nad všemi věcmi a dle svého lidství, majícího podíl na jeho božské přirozenosti, byl duchovním králem svým věřícím. Kristův výrok, že jeho království není z tohoto světa, je Ockhamovi dostatečným důvodem pro tvrzení o duchovním království Krista. Vzdání se pozemského vlastnictví a zřeknutí se vlastnického práva v pozitivně právním smyslu patří ke Kristově dokonalosti.

Ockhamův exkurz, obsahující dialektiku "potentia Dei ordinata" (Boží uspořádaná moc) a "potentia Dei absoluta" (absolutní Boží moc) měl předvést nedostatečné papežovo vzdělání. Jedná se totiž o možnost Boha zasahovat do řádu stvoření z moci "potentia absoluta", jejímž důsledkem je spasení lidstva skrze Kristovo utrpení, pro které se Bůh rozhoduje ze své svobody. Papež se tedy dle Ockhamovy argumentace mýlil, odmítal-*li možnost Krista vzdát se vlastnictví, neboť takový názor vede s logickou nutností k teologii, která se dotýká svobody Boha a tím také svobody Kristovy poslušnosti.

Vzhledem k tomu, že z dějin církve se můžeme učit, vidím zde některé společné rysy s dnešní církví. A omlouvám se za svůj poněkud nekompromisní, barthiánský postoj k tématu "potentia Dei absoluta". Nicméně to vnímám takto a takto mi to souzní s Kristovým výrokem v Evangeliu: "Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána." (Matouš 10,24)

(stať o Ockhamovi zpracována dle - "Pozice Viléma Ockhama v boji za chudobu", Petr Bláha, Karolinum, Praha, 1994)