Stejně je obtížné vnímat nároky římskokatolické církve jako legitimní, když většinu nárokovaného majetku získala z privilegovaného postavení a historicky ze spojení trůnu a oltáře, a z hlediska sekulárního státu není možné chtít tyto poměry restaurovat nebo se jich dovolávat. Na tom nic nemění ani to, že jí ho sebrali komunisti. Je to jedno. V minulosti jí to prostě stát sebral, ať už Josef II., nebo rudí soudruzi, a můžeme samozřejmě komunistickou diktaturu a její metody odsuzovat, ale stalo se. Zde dost dobře nemůže platit přímočaré "co bylo ukradeno, musí být vráceno", protože jde také o otázku DNEŠNÍHO vztahu státu a náboženství.