Nedá mi, abych také nezareagoval:
Vážený bratře s nickem "David Protest", dovoluji si Vás upozornit, abyste si pečlivě prostudoval listy apoštola Pavla Galatským a Římanům.
Pavlovi také jisté kruhy vyčítaly, že "není učedníkem Pána Ježíše", protože "nedodržuje přikázání" (
Gal 2,1-14). Nešlo sice o sobotu, ale o obřízku, ale problém, který měly ony kruhy je podobný tomu, jaký máte vy. Vztah "nedodržovat sobotu=nedodržovat přikázání, tedy zákon=nebýt křesťanem" znamená podle Vás pozitivně (nemohu si pomoci) "dodržovat sobotu=dodržovat přikázání=být křesťanem, "Ježíšovým učedníkem", ačkoliv trvdíte že "na sobotě spasení nezávisí". To není však, abch použil Vaší terminologie "podle Bible".
Galatští také byli ovlivňováni těmi, kteří tvrdili "dodržovat obřízku=dodržovat zákon=být křesťanem" (a naopak). Podle
Gen 17,4 byla obřízka "svátostí", která znamenala smlouvu mezi Hospodinem a Izraelci, tedy odkazovala k prvnímu přikázání, stala se známkou idenitity Izraelců, znamenala pro ně i kultickou čistotu (viz
Lev 12,3 v kontextu) Její vynechání bylo sankcionováno vyloučením ze společenství (podobně jako nedodržování dne odpočinku, viz
Gen 31,14, kde navíc za jeho nedodržení hrozil trest smrti).
Zdá se tedy pochopitelné, že některé raněkřesťanské kruhy na tomto zvyku lpěly, možná to vnímaly právě jako symbolické odkázání k Hospodinově smlouvě s Izraelem. Ale přesto proti tomu Pavel protestuje, přesto obřízku odmítá: "Dáváte-li se znovu obřezat, Kristus vám nic neprospěje." (
Gal 5,2). Obřízka mu znamená dodržovat celý zákon. To však mu také znamená "spoléhat na skutky zákona", z čehož také vyplývá "být pod kletbou", věda, že člověku je ze sebe samému nemožné zákon dodržovat. (viz
Ř 2, 17-29) Pro identitu křesťana tedy není rozhodující podle Pavla obřízka, ale (vnitřní) obřízka, tedy víra: "V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. " (
Gal 5,6).
To znamenalo mj. že křesťané se emancipovali od mnohého, co bylo v zákoně (Tóře) přikázáno jako nezbytné k příslušnosti k Božímu lidu (také od
SZ kultu, který tak jako tak ustal po r. 70). A to také umožnilo (také na základě dne Vzkříšení) emancipovat se od jistého židovského pojetí slavení dne odpočinku.
Bůh jim v tomto ohledu pro "libost" prostor ponechal a ponechává.
