Děkuji za upřesnění.

Nicméně jsem měl na mysli formu, kterou v reakci na Vás vzpomenul bratr s nickem "pepa". Pokud někdo přijde a požádá o svatbu nebo pohřeb, nikdo po něm nic nechce (alespoň u nás). Většinou ale sám nabídne (někdy i vnutí) nějakou "revanš" a často se zeptá kolik. V tom případě ho upozorníme, že nejvhodnější formou je dar na potřeby sboru (což imho v rozporu s řády není). Za určitých okolností to dokonce může být výhodné i pro něj (může si to, tuším, odepsat z daní, i když já osobně jsem se s takovýmto postupem v souvislosti se svatbou či pohřbem ještě nesetkal). Pokud se zeptá kolik má dát, já osobně říkám, že je to jeho dar, tudíž je to na něm. Je ale možné, že někde řeknou: "je zvykem" dát tolik a tolik. Zde je samozřejmě na místě otázka, do jaké míry se ještě jedná o prostor pro dárce a do jaké o skrytou výdělečnou činnost.

V každém případě, pokud se koná kasuální shromáždění v kostele, ovšem taktně naznačím, že ať daruje jakoukoliv částku, jedná se o bohoslužebné shromáždění které má svá pravidla, a že farář není cikán, který s bankovkou nalepenou na čele šmidlá zcela podle jeho představ.