Píšete, že "zbožnost se nerovná sucharský konzervativismus a pohrouženost v knihách." Souhlasím s vámi, pokud slovům "nerovná se" rozumíme jako "zbožnost nemusí být vždy konzervatismus a pohrouženost v knihách". Ale leckdy tomu tak naopak být může. - Nenapsal jste, koho považujete za "suchara". Podle slovníku je to člověk bez smyslu pro humor. Pokud je toto pro vás smysl pro humor podmínka zbožnosti, dobře, ale pak si zbožných sucharů všímejte pořádně. Mnozí ho mají jemný, vnitřní, citlivý, tak, že jako suchaři vypadají jen v očích lidí povrchních. A teď ještě přemýšlím nad duchovními literáty, s jejichž díly jsem se setkal v poslední době. A myslím si, že žádnému z nich humor nechyběl, byť můžou vypadat jako suchaři, kteří mluví jen o Bohu a věcech duchovních, ale že naopak má každý z nich humor svůj, vždyť i v Bibli je humoru plno, třeba i u proroků, kteří se někomu můžou zdát sucharští…