Nebudu teď mluvit o tom, jaký smysl má kázání. Přidržím se toho, co jste nazval porozuměním jednotlivci, netraumatizováním. Teď to nazýváte: "být jim na blízku". Zase souhlasím. Ale, co to znamená?

Uvedu příklad z evangelia (Mk 10,17-22): Za Ježíšem přichází bohatý mladík, hledající cestu k věčnému životu. A Ježíš s ním jedná způsobem, který se dá přirovnat ke kopanci: "rozdej svůj majetek chudým". Co to je? Ten mladík odchází zraněný na svém citlivém místě, traumatizovaný: "On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen." Je to od Ježíše empatický způsob? Nevím, jestli se najde psychologická škola, která by takovou metodu schválila. Kdyby takhle jednal nějaký součaqsný farář, jistě si na jeho přístup můžete stěžovat u jiných farářů či psychologů, a jistě zastání najdete. A přesto tušíme, že to od Ježíše mohl být přístup dobrý, byť tvrdý, který třeba jako jediný mohl vést k nápravě života toho mladíka. - Myslím, že s tím, co se BĚŽNĚ nazývá empatií či citlivosti, či doprovázením, nevystačíte.