Tahle doba je hodně individualistická, "každý ať se stará sám o sebe". V jakém je to protikladu proti biblickému obrazu, že v církvi jsme všichni údy jednoho těla. A tak se jistě může stát, že o sebe projevujeme starost jen proto, že nechceme, aby nás ubývalo, máme strach o počet a ne o jednotlivce, a zájem pak vypadá jako kontrola prezence. Ale jinak bychom si měli vzájemného zájmu ve společenství vysoce cenit. Zrovna před časem jsem jednoho osamělého člověka radou posílal do jednoho církevního společenství v místě jeho bydliště, a trnul jsem, jestli si ho tam všimnou a jestli o něj projeví zájem zdravý. Už je to pár týdnu a zdá se, že se povedlo, díky Bohu.