Určitě vstupte. Když nevstoupíte, nezjistíte, oč přicházíte anebo nepřicházíte.

Navštěvuji na svých cestách po Evropě svatyně všech náboženství. Vždycky se v mešitě pousměji nad tím, jak je interiér a mnohá symbolika muslimského sakrálního prostoru blízká křesťanskému kostelu i židovské synagóze. Jak je mešita vlastně takový muslimský chrám, anebo kostelík. Značnou spřízněnost tří abrahámovských náboženství si dobře uvědomíte, když si sednete na chvíli jako zvědavý turista do mešity v Praze, v Paříži nebo v třeba v albánském Skadaru. Ve Skadaru jsem se modlil tiše k Bohu, který je v nějaké míře nám, židům, muslimům vlastně společný, úpěnlivě jsem se modlil, aby pomohl Bůh pomohl, zachránil někoho, na kom mi velmi záleželo a záleží. (Dvě bytosti a jejich společnou blízkost, i jejich život.) Byl jsem vyslyšen, ti, za koho směřovaly k Bohu mé modlitby, byli zachráněni.

Každý křesťan, který si přečte Korán, uvidí mnoho rysů, jaké mu jsou povědomé ze Starého zákona - podobnost v rituálech, v úctě k jedinému a neviditelnému Bohu, v motivu poslušnosti, koneckonců i v poetice. Tyto podobnosti si uvědomíte o to ostřeji, když se vydáte někam dál na východ. To máte jako třeba ODS, ČSSD a Piráti. Zdá se, že tyto strany spolu soupeří, ale když se na to podíváte odněkud z Číny, vidíte podobnosti v základních obrysech programu i v politické praxi, které překrývají veškeré rozdíly, které se zdají zprvu být nesmiřitelné. A samozřejmě možnost aspoň situační shody na mnoha tématech.

Bát se muslimské sakrální stavby působí jako hluboce neevangelické. Bible je plná různých "nebojte se!".