Vážím si zde všech odpovědí. Mrzí mě, že jsem byla možná víc útočná se svým příspěvkem, než jsem zamýšlela, člověk je někdy z té péče hodně utahaný a když nevidí nikde pochopení (což chápu, když má málokdo podobnou osobní zkušenost včetně těch, kteří tvoří zákony o pěstounské péči), možná nejedná v souladu s očekáváním druhých. Je to taková moje omluva. Nechci ale, aby tím vznikl dojem, že lituji svého rozhodnutí, že jsme do pěstounské péče šli. Nelituji toho. A jsem vděčná za každého, kdo do toho jde také i přes těžkosti, které jsou s tím spojené. Každému, kdo by o tom uvažoval, řeknu ale pravdu, co to obnáší. Jen tak je naděje, že to myslí vážně a dítě nevrátí, což se dle mě dostupných zpráv děje a dítěti to pak hodně ublíží.