Začátek úvodníku zářijového čísla Getseman, bez komentáře: Morální bankrot moralismu

Hřích zajímal křesťany vždy. Dlouhou dobu ale spíš z hlediska, jak přestat být hříšníkem a jak dosáhnout odpuštění. O tom především se také západní křesťané hádali v dobách reformace: Jak dosáhnout jistoty spásy? Jsou nám k něčemu odpustky? Stačí statečně hřešícímu ještě statečnější víra? Hřích byl pranýřován a jeho různé druhy podrobně popsány, ale ve středu zájmu stálo odpuštění.

Někdy po třicetileté válce se situace začala měnit. Z odpuštění hříchů se pozornost pomalu přesouvala na samotné hříchy, a z nich hlavně na ty nejzajímavější, sexuální. Církev – církev katolická i evangelická – přestala být na prvním místě tou, která zajišťuje odpuštění, a stala se tou, která udržuje katalog hříchů a kárá jeho překračování…