Nemohu mluvit za ostatní. Já vystoupil z evangelické církve nedávno. Léta jsem tam setrvával jako mrtvý člen, přemýšlel jsem o návratu, ale došlo mi, že šlo jen o sentimentální touhu vrátit to, na co jsem byl zvyklý v dětství, tj. jakousi sounáležitost a bratrství, přestože mě to radikálně odřezávalo od okolního světa a já jako skleníkové dítě ztrácel kontakt s běžnou realitou. Dnes je doba jiná, nevím, jak to dnes v církvi chodí, ale fakt je ten, že když církev navštívím, mám pocit jakéhosi uzavřeného společenství, který cizince k sobě nepustí, drží si svůj odstup a žije život mimo venkovní svět. To mě od případného kontaktu zrazuje znovu. Křesťan musí do světa a nebude-li v něm žít, nebude mu rozumět a nebude ani lidem mimo církev k užitku.