Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Křesťanství a reinkarnace

Od: Anonym: Gabča---.customers.tmcz.cz )
Kdy: 15. 10. 2018 14:31
Předmět: Re: Křesťanství a reinkarnace

Krásný den,
zaujala mne tato diskuze, a jsem vcelku zvědava, zda některé z milionu "pravd" mohou být kompatibilní s mými názory. Reinkarnaci nevnímám nikterak pouze jako převtělování duše. Domnívám se, že jde o velmi komplexní proces "soudu" a následné transformace energií. Náše konkrétní existence je vázána na prostor a čas, ve kterém konáme. Podle mého názoru mají naše činy váhu nejen v přítomném okamžiku, ale i v celkové transcedenci. Záleží na tom, jakým způsobem existujeme teď a tady, ale projevy naší přítomné existence jsou dalekosáhlé a někdy nestačí ani jeden život k tomu, abychom došli uzavření kruhu. Vycházím zde z čistě logického hlediska, každý začátek má nějaký konec; a pokud jsou spojeny, jde o nekonečné opakování koloběhu, ale myšlenku začátku a konce to nikterak nevylučuje. Například Buddha tvrdil, že svými činy teď a tady se můžeme oprostit z nekonečného koloběhu znovuzrození (sansáry). Tibetská myšlenka o světech, kam je možné naši enerii poslat, čítá třeba svět duchů, kdy člověka v přítomném okamžiku váží silné emoce, které mu později (v době posledního soudu) nedovolí opustit minulou existenci a tedy přejít do další. Také prý exxistují světy démonů, kde se enerie lidé, jež páchali zlo, transformuje v hrůzné "bytosti", jež nedojdou odpočinku. Z tohoto světa je, údajně, nesnadno se dostat. Ale také se prý můžeme znovuzrodit jako lidé, dostat tak druhou šanci pro své činy, můžeme se narodit jako zvířata, či jako vyšší bytosti. Těch světů je více. Osvobození se z kruhu nekonečného znovuzrození je obdobné jako konečné blaho, svatost, vstoupení na nebesa. Ježíš si, dle mého názoru, byl vědom možnosti, kterou lidé mají v každém okamžiku svého života. Věděl, že prodchnutí duchem a vstoupení do království nebeského je výsledkem akce a reakce, jež máme v rukou právě my, teď a tady. A jaká jiná doba je nejvhodnější k sebeuvědomění na nejvyšší úrovni než ta zkažená? Kdyby bylo za starých dob vše v pořádku, těžko by se zrodily tak velké a ušlechtilé myšlenky o spravedlnosti, pokoře, a pravému jednání ve jménu nejvyššího řádu, kterému neunikne nikdo, i kdyby se sebevíc snažil pohroužit se do materiálního světa.
To je ovšem pouze jeden názor z trilionu a ve své podstatě je nedůležitý, i kdyby byl pravdivý. Absolutní pravda podle mne neexistuje, a upřímně o ni v tomto světě ani nestojím. Zkušenostní poznávání božího díla je mi totiž mnohem příjemnější, a tak je mi milé, mít možnosti a vědět, že někde některá ze všech těch možností se možná jednou vyjeví jako skutečná..

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód