Musím jen poznamenat, že oan anonym nezpochybnil nic, co uvedl pan Lachtam. Potvrzovat svou tézi tím, že cituji sám sebe, jak nespornou veličinu do niž jsem se sám vtělil, je sice pro víru typické, ale vědecky nedoložitelné. Nejdřive snad toto: bavíme se o historii, archeologii a studii dobových spisů, jako pramenu historického poznání. Pak již zde musíme připomenout, že s výjimkou Evangelií a i ta jsou poměrně stručná, nemáme jedinou zmínku o Panně Marii. Samozřejmě odvolávání se na Davida (mesiáš musí být podle Hebrejské bible z rodu Davidova) je velmi již zde velmi sporné, neboť dosud se o Davidovi nalezla jediná zmínka na stéle z doby cca kolem roku 900 (jiní říkají 600) př.n.l. z dob jižních výbojů a výrazných proher židovského národa v oblasti Syropalestiny, na které je uvedeno, že v boji padnul velitel, z dvora Davidova… Toto je jediný historický důkaz Davida. Zcela obdobně máme v Čevhách doloženého krále Ječmínka. Že by bylo možno cca 900. let po smrti Davida vyjmenovat genealogii až k Marii, případně Josefovi, si může myslet jen kognitivně nesmělý člověk. Pro zajjímavost: naše průměrná rodina v Čechá zachycena od konce 19. století (1880) k dnešnímu datu má za toto období 297 příbuzných v různém postavení. Marie a ani Josef, který měl být rovněžbz rodu Davidova, by byli velmi nepřímými příbuznými a s odvoláním na pozdější prameny, které nacházíme např. za dob císaře Tiberia Claudia Drusa Germanica Augusta, je “Davidův lid - syn, dcera, potomek” synonymum pro židovský národ. Zcela pinechám bokem dosud nejasný vzrah ke Kanaáncům, zda zžidé vzešli z nich, nebo naopak přišli ze severovýchodu s přibyvšími Kanaánci bojovali. Že Hebrejská bible a následné evangelia jsou po 2000 - 4000 let předávané a upravované přiběhy (první psaná Hebrejská bible je ze 7. st.př.n.l.)a mají struktůru po hříchu daleko néně propracovanou, než známe z antické mytologie a antického pantheonu (a ten byl o kus složitější a uvádí daleko více rálných míst, které vša na rozdíl od Hebrejské bible, Evangelií a Skutku apoštolů skutečně existují - pro zajímavost, všechny dopisy apoštolů (Pavel byl apoštolem sekundárním a hlavní postavou je Petr Śimon rybář) jsou psány do oblastí, kde dnes najít křesťana je zázrak - tedy v místech, kde bylo primárně toto náboženství mířeno, se uchytilo zcela marginálně. Skutečně mimo jakoukoliv pochybnost (viz Jeruzalémská bible) Evangelia, Listy a Skutky apoštolů prošly redakcemi a jejich poslední úpravy probíhaly ještě v 6. st. našeho letopočtu i později. Námitka, že činny Krista by člověk nevymyslel, to snad nestojí ani za komentář. Člověk vymyslel daleko složitější a propracovanějśí texty. Zda Ježíš byl či nebyl, jako tesař Josef (Ježíš je varianta jména Josef) nevím, jako spasitel jistě ne, na druhou stranu koho to uklidní, ať věří v Dia, Thóra, Budhu, Kálí až po Ježíše ći Boha (který byl do 1. st. dvojjediný, po roce 30. - 36. se stal trojjediným. Že tomu nebylo jinak - o tom svědčí text Créda jako názor Nikajsko - Cařihradského koncilu z 5. st. “… vstoupil na nebesa a sedí po pravici otce…” tedy nikam se nevracel… ale to už s historií nemá nic společného. Na závěr: historie není víra a víra není historie. Historie pro věřící nikdy nebyla důležitá. A lidé podle Freuda nejsou schpni vymyslet jedinou věc a to jméno, kterě by nebylo složeno z toho, co již slyšeli…