Pokud by sbory platily vyšší částku, než jen tu povinnou (tj. vlastně celý personální fond), pak je otázka, proč by tu nepovinnou část měly ještě posílat na ústředí a proč by ji nemohly rovnou třeba nějak převést kazateli na účet (on by ji pak jenom zdanil, popřípadě by se dohodl sbor, že kazatel bude platit méně za bydlení apod…). Bylo by pak ještě nutné, aby tyto peníze chodily přes ústředí? Pak by se ale už nemělo mluvit o liberalizaci, ale prostě o snížení povinných dávek na personální fond. Tak je tomu ale přece i dnes, že některé sbory mají pro své faráře opravený byt a auto, zatímce jiné ne, nebo někde dostává farář vejslužku ze zabijačky a někdejinde ne atd… Proč tu tedy ještě mluvit o nějaké nepovinné částce? Proč rovnou nemluvit jen o snížení (povinných) dávek do personálního fondu? Termín "liberalizace" v tomto případě tedy považuju za zavádějící. Nezdá se mi, že by toto opatření (snížení dávek do pers. fondu) samo o sobě mohlo zachránit některé sbory. Sbory, které musejí odvádět do personálního fondu, jsou sbory, na nichž jsou kazatelé. Snížením platu kazatele se zachrání sbor? Už nyní přece mohou kazatelé, jestliže chtějí, dát např. vyšší salár a přispět tak, aby jejich sbor hospodářsky přežil, už nyní se mohou faráři pro sbor materielně obětovat a mnozí to i dělají, kromě toho, že pro sbor ještě navíc pracují. Jestliže se jim sníží platy, nepochybně se to projeví i na snížení jejich ochoty se ještě víc "materielně" obětovat. Proč by tu měl nastat efekt zrovna opačný? A proč by to mělo zachránit existenci sborů, kdyby si jejich kazatelé našli ještě vedlejší zaměstnání? Máte vážně pocit, bratře Ryšánku, že méně práce pro sbor znamená záchranu sboru? A jestliže jsou kazatelé na sborech zbyteční, pak na nich nemusejí být zaměstnaní a na takové sbory se pak povinnost platit do personálního fondu nevztahuje. Několik sborů už si dneska myslí, že nepotřebují faráře. Říkají to, zřejmě protože nechtějí (nemohou) platit do personálního fondu. Asi mají představu o jiné formě kazatelské (pastýřské) práce. Zdá se mi ale, že buďto by se musely nějak od církve osamostatnit, a nebo mít kazatele, pastýře, který se sboru věnuje jenom snad po večerech a tedy samozřejmě v neděli a pod. Najdou se ale do budoucna lidé, kteří budou studovat poctivě teologii jenom proto, aby se jí pak mohli věnovat až po jiném (hlavním) zaměstnání a třeba taky pro sbor, ale jen tu a tam ve volných chvílích? Tolik má skromná úvaha k této věci. Zdraví A.Balcar