Věřte, žě Vám docela rozumím. Jak jsem napsal jinde, sám jsem prožil 25 let na faře v rodině faráře. Moji zkušenost téměř dokonale vystihujete. Samozřejmě jsou i kladné zkušenosti, které snad převažují. To dokáží lépe posoudit lidé, kteří do církevního prostředí přišli až v dospělosti, což já nejsem. Silná slova se samozřejmě lehce píší, ale sám vím, že bych podobné tlaky jen těžko ustával. Dobře, že nejsem farář. Možná je problém v tom, že většina věřících si vědomě či podvědomě myslí, že farář přece musí být lepší než oni. Intelektuálně, morálně, duchovně atd. A to je pro mě zásadní otázka, která už nesouvisí s personálním fondem. K tomu jsem už své napsal a dál se nechci vyjadřovat. Má mít církev na osobnost faráře nějaké další legitimní nároky (nemyslím teď různé řemeslné dovednosti včetně prořezávání jabloní, i když to je možná dobrá psychoterapie), nad rámec akademického vzdělání? Pokud ano, a o tom jsem přesvědčen, musí je samozřejmě dobře zaplatit. Dnes, kdy na sebe stát vzal dobrovolně roli plátce farářů, je na církvi, aby jej přiměla k řádnému plnění. Na důkaz toho, že je poptávka po službě duchovního a ne jen poptávka po vyšší mzdě duchovních, jejichž úspěšnost a efektivita se velmi těžko prokazuje, projevme vůči státu dobrou vůli a přijďme s návrhem symbolické církevní daně. Myslím, že zmiňované 1% ze mzdy by nikoho nezabilo a stát přesvědčilo o ochotě věřících. Průvan v našich kartotékách by byl jistě značný, nicméně očistný. Farář by pak měl v ruce jasný důkaz, že za jeho služby je ochotno např. 250 věřících odvádět církevní daň a proto si zaslouží např. 40tis. kč měsíční mzdy. Je to samozřejmě obtížnější a riskantnější, než zavedení personálního fondu, ale podle mého správnější. Nicméně nejsem samozřejmě odborník na tuto problematiku, tak to prosím berte jen jako neinformované a nedostatečně autocenzurované tlachání, nemající zřejmě žádný smysl, proto bych v něm nerad nadále pokračoval.