Nevím, zda jsem dobře pochopil pana Molnára, ale slyším z onoho vylíčení ideálních AVÁDÍM jistou ironii jako reakci na neustálou kritiku práce farářů. Něco ve smyslu: "Zameťte si laskavě, milí AVÁDÍM, nejprve před svým prahem." Pan Molnár má samozřejmě pravdu. Do svých 25 let jsem žil na faře v rodině evangelického faráře, takže tak trochu znám realitu sborového života v malých městech a ta se samozřejmě diametrálně liší od toho, co zde bylo popsáno. Nezapomínejte však, milí profesionální kněží, že ale to je přesně Vaším nejpřednějším úkolem, nabádat a hnát stádo Vám svěřené směrem k tomuto stavu všeobecného kněžství, které nelze brát jako jednou pro vždy danou skutečnost, ale jako nárok na lidský život. Vidím v tom trochu podobnost s učitelem (sám jsem učitel), který se rozčiluje nad úrovní své třídy a sní o tom, jak by měli vypadat ideální žáci, kteří hned pochopí, co se po nich žádá. Srovnáním reality s ideálem možná sám sebe ospravedlní, ale onu zmíněnou třídu k němu ani o kousek neposune. Myslím, že jeden z nejvážnějších kamenů úrazu zmínil pan Molnár v bodě 7. Je jím absence nároku evangelické církve na "DUCHOVNÍ" život svých profesionálních kněží. Pro mě osobně byl vzorem faráře vzdělaného jak akademicky tak duchovně pan farář Miroslav Herián. Tomáš Němec