Kazatel ČCE Roman Mazur napsal(a):
Nazdar Romane,
příspěvek nad mým, který - jestli se nepletu - reaguje na Tvůj, mně
připomněl, že jsem chtěl také reagovat. Myslím, že jsi příliš příkrý a
jednostranný a říkáš si o podobně příkrou a jednostrannou reakci:
Píšeš:
> Jaké motivy vás k
> tomu vedou, chtít mít ve sboru nové lidi? Není to náhodou proto, aby se
nám
> ve sboru žilo lépe, abychom na tom byli ekonomicky lépe, etc?
Ano, je skutečně tak, že když v našem sboru uvěří noví lidé, bude se nám v
něm žít lépe, už jenom proto, že bude radostnější (díky zkušenostem nově
uvěřivšich) i pestřejší (díky jedinečnosti každého člověka). Také na tom
budeme ekonomicky lépe. I proto je dobré - a proč to nepřiznat - konat
misii.
Pokud je motivací pro to, abychom do sborů přiváděli nové lidi, přání, abychom se my sami měli lépe, pak je to jednoznačně špatně a vůči oněm lidem nefér. Z toho nelze za žádnou celu slevit.
> Bonhoeffer shrnuje křesťanství trefně slovy: „křesťanovo bytí je
bytím pro druhé“, ale vy
> chcete přesný opak, aby druzí „byli pro nás“…
Víš stejně dobře jako já, že všechna evangelia končí výzvou k šíření
evangelia
Nemáš pravdu. „Výzva k šíření evangelia“ je jen u Matouše a Marka (u Marka je to navíc pozdní dodatek; v nejstarších rukopisech chybí, „jak jistě sám nejlíp víš“). Čistě pro pořádek…
evangelia (a tedy pravdy)
Musím přiznat, že se mi toto zkratkovité vyjadřování vůbec nezamlouvá. a) nejdřív řekneme, že jako křesťané zvěstujeme evangelium; b) zobecníme některé biblické výroky, tak že z toho vyjde, že "evangelium je pravda"; c) zobecněný výrok zpět aplikujeme na bod a) a co nám z toho vyje? "My máme vždycky pravdu…"?? Bohužel takovéto rétorické hříčky (nebo zkraty?) jsou pramenem mnohých trablů…
Nebo co jiného jsi tou závorkou chtěl říct? Že je jedno, jakých prostředků k „misionýrování“ použijeme, bez ohledu na argumenty „budeme mít“ vždy „pravdu“? Nebo co jiného?
Jakékoli křesťanské "bytí pro druhé" v sobě nese vnitřní nutnost sdílet s druhými Ježíšovo poselství
a záchranu.
Proč a z čeho to plyne? Co je špatného na tom, být „tichými v zemi“ (viz Jednota Bratská)? Jestliže říkáš „jakékoliv“ (pominu-li otázku, odkud jsi to vzal) - míníš tím skutečně, že za všech okolností musíme při veškerém kontaktu s nevěřícími verbalizovat to, že jsme křesťané?
U lidí, kteří podobně jako Ty reagují velmi rychle a podrážděně na JAKOUKOLI
slabinu JAKÉHOKOLI misijního modelu nebo vyjádření,
Kde jsem „rychle a podrážděně“ reagoval? Já se přece nijak nevyjadřoval k „misii“, to vůbec nebylo tématem.
Jak říkám, moje kritika se týkala onoho bodu, že existuje pocit, že
ČCE je „v krizi“ a řešení této „krize“ je spatřováno v tom, že naverbujeme „nové“ lidi. Mě se to tedy jeví jako věcná kritika.
mám vždy otázky nad tím,
jak sami prožívají víru. Že totiž není vidět, že by nějak zkoušeli svou víru
předávat - třebas přes mnohá klopýtnutí - druhým.
P.S. Taky slov „jakýkoli“ ve Tvém příspěvku se popravdě dost děsím.
Spíše se zdá, že jenom
číhají na to, aby jiné křesťany nachytali na chybách při jejich pokusech…
Dobrá, tak se tedy vyjádřím i k „misii“, i když to nebylo mým původním záměrem. Ano, mám nad většinou „misijníh snah“, které jsem ve svém životě zažil, velké otazníky a to sice proto, že užívaly prostředků, které jsou pro mě s křesťanstvím neslučitelné: manipulace, vnucování (čili forma duchovního násilí) a (jemně řečeno) intelektuální nepoctivost. To bohužel nejsou drobné „chyby“ při „pokusech“ o správnou věc, ale, jak to vnímám, věci, které celou snahu zgruntu zpochybňují.
