Na stupních vítězů stůj vzorem na chvíli
Představuji si,
jak Moudrý Prezident vyznamenává Chrabré Bojovníky, a ti jak tam tak stojí s připnutým vyznamenáním, ti mají na co být hrdí a jako dobrý vzor slouží všem, které tím nadchnou a nasměrují je tak na dobrou cestu… Anebo ty stupně vítězů, které jsou vlastně oslavou celého soutěžení…
Nebo hrdost Krojů a Vlajek, tím oslavují Tradice předků a nesou je tím potomkům, i oni chtějí nadchnout pro dobrou věc.
Hrdost je prospěšná, pokud vysílá dobrý vzor. A je to tak především dávání těm druhým…
Když je ale ponechána delší dobu, mění se v Pýchu. Hlavně ti Neomylní, příliš pyšní na to, aby nahlédli svůj Trám, pak vidí každou Třísku v očích ostatních. Což je dost obecné - leckomu na druhých vadí to, co sami před sebou na sobě skrývají…
A hlavně ti, co vyznamenali sami sebe, se tím stávají pyšní a ne hrdí… Když především oslavují sami sebe, a tím spíš, když se tím snaží vysílat špatný a zkažený vzor ostatním…
Protože v tom vyznamenaném je především vyznamenáván ten vzor a archetyp.
Bylo nebylo (2016), děda prezident vyznamenával bojovníky
Leckdo si třeba nevšiml, že tehdy Zeman vyznamenal i papeže Františka (podle proslovu, který k tomu měl), ale toho si nemohl posadit na židličku ve Vladislavském sále, tak jeho vyznamenání připnul na hruď kardinála Duky…
Nebo ještě spíš, vyznamenal Církev, která dobře slouží lidem (nehledě na to, jestli zatím skutečně, ale bylo to přání, aby to tak bylo), ale Církvi obecně nemůže připnout na hruď vyznamenání, místo toho má tedy jednoho konkrétního zástupce…
