Odpověď na příspěvek: Re: kam do církve, když jsme duhová rodina?

Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 08. 09. 2018 22:28
Předmět: Re: kam do církve, když jsme duhová rodina?

Tereza napsal(a):
 Dobrý den,  jsme také duhová rodina s dětmi a chodíme do kostela ČCE v maloměstě. Žijeme  zde svobodně a šťastně, nikdy se nám nestalo, že by měl někdo vůči nám  otevřeně výhrady (včetně věřících nejstarší generace). Pro naši paní farářku  jsme byly také překvapením, ale je natolik moudrá, že nás nekádruje a  nehodnotí. Příspěvky, které čteme jako odpověď v této diskusi, jsou  paradoxně dalším "hřebíkem do rakve" křesťanství v této zemi.  Vždyť v dnešní době je pro nás, duhové rodiny, ve společnosti mnohem  konfliktnější sdělit, že jsme křesťanky, než že žijeme ve stejnopohlavní  rodině. I teologové mají různé pohledy na věc a v Bibli lze nalézt důkazy o  tom, že řešíme zbytečný problém. Našimi přáteli je i řada římských katolíků,  kteří nás neodsuzují … lidé nám spíš závidějí naše štěstí a víru. Obojí  vnímáme jako dar. Respektujeme jakýkoli jiný názor, ale svůj život před  Bohem si rády zodpovíme sami. Poučování a moralizování ničemu neprospívá a  vyvolává jen odpor k církvím od lidí, kteří by jinak rádi do kostela  chodili. Je to velká škoda! Přeji hodně štěstí a sil … Tereza
Jako větší paradox mi přijde to, že se duhová rodina cpe mezi náboženské fanatiky. Já s partnerem věřící nejsme a jak vidím, je to jedině dobře. Protože na diskuzích mi každý takový věřící napíše, že jsem omyl přírody a nutí mě k "přeorientování" na holky, což se mi vůbec nelíbí. Nejsem to já, kdo se nesmířil s homosexualitou, ale tihle blázni. Podotýkám, že jde jen o věřící na diskuzích. V reálu sice taky nějaké znám, ale nejde o kamarády nebo přátele a o homosexualitě se s nimi raději nebavím.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód