Dobrý den, jsme také duhová rodina s dětmi a chodíme do kostela ČCE v maloměstě. Žijeme zde svobodně a šťastně, nikdy se nám nestalo, že by měl někdo vůči nám otevřeně výhrady (včetně věřících nejstarší generace). Pro naši paní farářku jsme byly také překvapením, ale je natolik moudrá, že nás nekádruje a nehodnotí. Příspěvky, které čteme jako odpověď v této diskusi, jsou paradoxně dalším "hřebíkem do rakve" křesťanství v této zemi. Vždyť v dnešní době je pro nás, duhové rodiny, ve společnosti mnohem konfliktnější sdělit, že jsme křesťanky, než že žijeme ve stejnopohlavní rodině. I teologové mají různé pohledy na věc a v Bibli lze nalézt důkazy o tom, že řešíme zbytečný problém. Našimi přáteli je i řada římských katolíků, kteří nás neodsuzují … lidé nám spíš závidějí naše štěstí a víru. Obojí vnímáme jako dar. Respektujeme jakýkoli jiný názor, ale svůj život před Bohem si rády zodpovíme sami. Poučování a moralizování ničemu neprospívá a vyvolává jen odpor k církvím od lidí, kteří by jinak rádi do kostela chodili. Je to velká škoda! Přeji hodně štěstí a sil … Tereza