Domnívám se, že Vaše rozhodování ohledně čtení pašijí není možné rozhodovat teologicky a že zde je těžké mluvit i o nějaké biblické tradici (že bychom se třeba od pátku do neděle zamkli někde ve farské kůlně a nebrali telefony?:-)) V rozhodování bych doporučoval vzít v úvahu následující biblické texty:

a) „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ (Mt 13, 52) - nemusíme se bát tradice obnovovat i měnit, tradice nemá svazovat, ale umožňovat rozvoj.

b) Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. (1Tim 4, 8, popř. 1Tim 6, 11) - jde o to, zda forma pašijí probouzí ve společenství zbožnost. Pokud je tomu tak, bylo by možné číst pašije na Květnou neděli, ve čtvrtek i v pátek a návazně číst texty o vzkříšení v neděli, pondělí a další neděli (stejnou formou jako pašije, aby byla jasná návaznost). Z téhož důvodu je jistě možné častější vysluhování Večeře Páně, a to podle touhy místních věřících.

c) Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. (1 Kor 3, 17) Z našich všech liturgických forem má být cítit svoboda a citlivost, která je na jednu stranu velmi odvážná, na druhou stranu dokáže ustoupit bratru, i když ho třeba právě vůbec nechápeme. Naslouchání potřebám členů místního společenství i potřebám evangelizace bych bral jako důležitější než tu nejsuperčistší teologickou pravdu.

Stejným měřítkem bych měřil i formu sederové večeře (kterou jsem sám nikdy nezažil) i případné jiné změny. A ještě jedna poznámka k otázce v nadpisu. Kdy končí Velikonoce? Pro křesťana nikdy. Proto vidím jako dobré, když se velikonoční texty nevytěsní jen čtyř nebo i do čtyřiceti dnů v roce.

Přeju mnoho zdaru do Vašich sborů!