No - já bych se do bratrů katolíků tak nenavážela. Kristocentrismus je určitě velmi podstatná záležitost, ale myslím si to nějak takhle: pokud ústy vyznávám jedině Krista a v praktickém životě jsem nesnášenlivá osoba, která dokáže držet autopůst, vyznávat se za kácení pralesů a problémy Afriky, ale na staršovstvu se se svými bratry dohaduji o každou prkotinu, na lidi ve sboru a příbuzné jsem slušně řečeno hnusná, různě překrucuji názory, jak se mi právě hodí, a to už nemyslím ani na takové ty vyšší věci jako jak druhé podpořit a umožnit jim realizovat se i podle jejich přání a nejen podle mé pravdičky (navíc když se z toho ještě kristocentricky vykecám, prostě to z milosti jaksi obcházím), pak je otázka, nakolik je Kristus mým příkladem a centrem mého života…a jak to případně má chudák katolický bratr odpozorovat nebo inspirovat, že se ta křesťanská víra dá realizovat možná i jinak …No a když se nějaká katolička pomodlí k nějaké panence Marii, nebo svatému Indiánovi, protože ty má nejradši, a pak jde, na lidi se usmívá, udělá tu svou práci v klidu a pro druhé je ještě povzbuzením atd., (třeba se mne zeptá, že mi donese léky z lékarny pro děti, které mám nemocné) pokud to té paní dává sílu, která vede k tomu, aby konala, co Kristus po nás všech žádá, a trpělivě snášela náročné situace každého dne, proč jí její zbožnost brát, když ani nehnu prstem proto, abych byla pro ni příkladem, že to jde třeba i bez té panenky Marie … Já bych si na Boha nehrála - pevně věřím, že až umřu, tak si to Pán Ježíš roztřídí sám a docela se pochichtávám představě, jak to bude s námi "dokonalými" a to na všech křesťanských stranách. Ještě ke svatým - nemodlím se k nim, ale myslím si, že seznamovat se s jejich životem je pro mne důležité (ačkoliv to nikomu nevnucuji) - pro mne jsou to lidé na cestě před námi, kteří měli své zápasy a leckdy (ne vždy) v nich se zachovali laskavě a moudře. Může mí to být inspirací, poučením a povzbuzením. I v realitě jsem ráda za různé kámoše, vzory, příběhy z knih, tak proč ty katolické svaté z toho vylučovat a bát se jich, jako by měli neštovice. Chápu, že jsou jisté křivdy minulosti (když evangelicí byli nuceni poklekávat před obraz kohosi, jinak šli na hranici atd., když se rakve Žerotínů roztavily na zvony pro katolický kostel…ale čím více studuji dějiny, tím více si myslím, že "svině" byly na všech stranách, tak jako byli proti tomu i lidé s dobrým statečným a třeba i kristocentrickým srdcem. A v tomto směru se historie zas tolik nemění. Akorát dnes už nemáme ty klacky a světská a církvevní moc je díky Bohu rozdělená…Četla jsem něco o Hugenotech a katolících, že si někteří velmi pomáhali,i v Čechách byli katolíci, kteří dokázali někomu v rámci protireformace pomoci a utrakvisté, kteří byli schopni druhé likvidovat…a obráceně. Myslím, že papež Benedikt chce svým působením lidem v katolické církvi vysvětlovat, že lidová víra, pokud je jejich osobním vyjádřením, že by právě k laskavé službě a k příkladnému životu v Kristu a ke Kristu měla vést a neměla by zůstat pouze u prázdného vzývání. Tím podle mne v podstatě lidi citlivě v rámci možností vychovává, aby určité přehnané důrazy, které někteří věřící mohou třeba i nevědomky z důvodu určité citové záležitosti mít a se kterými se často ani katolická církev oficiálně neztotožňuje, aby tito lidé mohli skrze lásku k bližním svou víru podle své citové a rozumové úrovně rozjímat a tak se Kristu více přibližovat - čili vídím to jako citlivou a laskavou výchovu od někdy až lidské modloslužby ke Kristu - což je směrování ke Kristocentrismu, a za to si papeže vážím. Bratr Geisler napsal, že lidová zbožnost není kristocentrická a že láska musí být kristocentrická. Já si myslím, že se mýlí - třeba Nicholas Winton není kristocentrický, ale to, co vykonal, kristocnetrické je. Nebo není? (A jsou i menší skutky lásky…) Třeba se to objeví i u evangelíků, snaha odlepit se od někdy až modloslužby "kristocentrismu na hubě", ke směřování ke kristocentrismu v běžných životech. Každá konfese máme jiné puchýře. Neřešme ty svoje tím, že budeme puchýře druhých stříkat septonexem. Anna Glacová