Velmi mě to zaujalo, cítím tam důležité odmítnutí tzv. evangelizačních metod - někteří si opravdu myslí, že mají Boha prokouknutého. Souzní mi to s Halíkovou myšlenkou, že věřící a nevěřící je velmi relativní pojem. Pokud jsem někoho někdy přivedl do církve, tak to byl vždy vedlejší produkt naslouchání a nezištné neúčelové služby.Bohužel jsem nakonec byl svědkem, že tito lidé nenašli v církvi místo, protože neměli dost zbožnou fasádu. Také se mi líbí důraz na obohacení spiritualitou jiných tradic - v poslední době mě velmi oslovuje křesťanská mystika - především mystikové temné noci víry.Církev se zkrátka stala místem, kde se jedni lidé snaží přetvářet druhé k obrazu svému a proto z ní a od ní naši současníci právem prchají.