Díky za velice zásadní příspěvek - podnět pro diskusi. Téma "Vynořující se církev" je velice aktuální, dodnes podceňované. I já mám za to, že jde o poměrně mocnou a neoddiskutovatelnou náboženskou vlnu, kterou je třeba nejprve spatřit v její síle. Pokouším se o to tak asi půl druhého roku a ještě jsem se s tím fenoménem plně nevyrovnal. Je to dáno i tím, že to celé zažívám spíše tak zprostředkovaně. Síla tohoto hnutí spočívá v tom, že se neváže na žádné "nadčasové pravdy a vyznání". Považuje je za zbytečnou nadstavbu. Ruší hranici mezi církví a okolním světem a sází na aktivismus. Věří v rovnostářství, někdy mám dojem, že je to takové moderní levicové křesťanství, víc než postmoderní, ale nechci se hádat o slovíčka. Za jeho slabinu považuju především to, že vyprazdňuje. Přece jen si myslím, že čirý humanismus bez křesťanských obsahů nakonec vyčerpá. Sociální angažmá je sice hezká věc, ale skutečnou naději vidím mimo lidské možnosti. A pokud v tom hnutí jde o pokrok, o modernizaci, o obnovu, tak pak už se nemůže jednat o postmoderní hnutí. Takže je to opět jen jakási nová moderna.