Dovolil bych si oponovat a zároveň se sdílet se svou osobní zkušeností. Sám jsem strávil celkem 15 let v evangelikálních komunitách. Ono "…Pán mi ukázal, že je dobré dávat desetinu že svého příjmu. Slyšela jsem jako by říkal: vyzkoušej mě, důvěřuj mi a potom uvidíš…" je častou argumentací věřícího (určitě upřímně Pánu veřícího), jak si zdůvodnit poslušnost "biblického vyučování" bratří vedoucích. Vyučování, které bývá častokráte v naprostém rozporu s novozákonním apoštoským učením (to, že je v rozporu s učením reformačním, ani nepřipomínám). Aby takový "systém" fungoval, je třeba zavést do komunity důsledně pastýřsko / učednický model. Což je v podstatě pevná hierarchická struktura, která umožňuje zavést způsob poslušnosti církevních autorit, jaký v tradičním protestantismu nemá obdoby. Není divu, že následné "biblické vyučování" se ubírá podobným směrem, jak jsme viděli v článku nahoře. Bez teologických korektur, bez možnosti kritiky, bez možnosti odvolání, bez možnosti vizitace z církevního centra. Navíc… evangelikální církve fungují na bázi kongregačního zřízení, takže nejsou ve svých rozhodnutích vázány nějakou centrální doktrínou.

Co se týká desátků: Byl jsem na podzim r. 2007 v ÚCK ČCE na jednom kurzu, týkajícím se fundraisingu. Čili jsme se zabývali hledáním zdrojů - i finančních. Byli tam bratři a sestry faráři, senioři atd. Byl jsem celkem překvapen, když jsem slyšel z úst některých farářů, že "…kdyby členové sboru dávali pravidelně desátky, tak není fundraisingu třeba…" Dnes se na to dívám klidněji, ale tehdy jsem celkem hodně zvedl hlas a pohádal se. O přestávce se mi jedna sestra přišla omluvit. Jestli prý s tím mám nějaký problém - pokud mě pohoršila, tak že se omlouvá. Na což jsem jí řekl, že s "desátky" mám hlavně teologický problém.

Co se týká "evangelickém liberalismu": Nejsem liberál. Leda v etice. Pokud jsou ale pro vás, bratře Hanáku, Karl Barth a Diettrich Bonhoeffer liberálové - tak se rád spolu s nimi stanu evangelickým liberálem. :)

Pán Bůh s vámi.