Ta je silná. "Ejhle, obcování svatých, Duchem pravdy v světě vsatých." - Je to na jedné straně silné, a na druhé straně: dovede to dneska někdo v evangelické církvi brát vážně, aby nebyl směšný? "Jest v něm zdraví, sličnost, krása, mladost, síla." A ještě vyostřeněji např. tady, v kontextu diskusí na evangnetu, kde se církev většinou jen zatracuje - ne, neberu ty názory úplně vážně - dovedeme vůbec pochopit a hlavně přijmout ethos takových písní? Jsou k něčemu?