Původně jsem reagoval na ab&ac, ale zveřejnilo se to až za Vámi. Nicméně leccos je společné.

Nenávist vidím v tom, že se zatracujeme a vykazujeme pryč (z církve, z víry, z křesťanství…), místo abychom pryč vykazovali zlo v nás.

Samozřejmě jsem přesvědčen, že křesťanství je nejlepší víra a nejlepší cesta životem. A že není spásy jinde nežli v Kristu. A že moudrost Bible je nad všechny nauky. Ovšem s tímhle přesvědčením je nás ve společnosti menšina. Když se řeší společenské otázky, je třeba hledat alespoň minimální shodu s těmi, kdo tohle nesdílejí. Což se projevuje tím, že se všem měří stejně - křesťanům i nekřesťanům, bohatým a chudým, různopohlavním i stejnopohlavním. Nechci mít přednostní právo prosazovat své názory jenom protože jsme křesťan, stejně jako nechci mít menší volební právo, protože platím menší daně než bohatí. A když jsou zde lidé, kteří chtějí žít ve stejnopohlavním páru, jakou námitkou jim v tom stát zabrání, když nikomu kolem neubližují? Ať se měří stejně - v tom vidím základ i pro pokojný život církve a její službu. Nebo vidíte jinou možnost?

A ještě k pravdě: slovní spojení "mít pravdu" mi z lidského hlediska připadá moc silné, z hlediska pravdy moc slabé. Podle Bible nás pravda osvobodí, bude námi poznána, nikoliv vlastněna. A když už zítra máme to Husovo výročí: Pravda Páně vítězí. Ani slovo o tom, že bychom ji měli.