Manželství "odbouchnuté razítkem" je podle mě moc zjednodušený pojem. Já chápu dva typy manželství:

Manželství "na úřadě" - uzavření smlouvy mezi mužem a ženou (mužem a mužem, ženou a ženou) před občanskou společností. Tedy ne jen razítko, nýbrž smlouva. V této smlouvě veřejně přijímají jeden druhého za svého partnera, zakládají rodinu. Řídí se občanským zákonem. Ten dovoluje také zrušení manželství - rozvod. Toleruje třeba nevěru. Rozvodem - občanským soudem - manželství končí, člověk je volný a může uzavřít nové manželství.

Lidé na psí knížce smlouvu před občanskou společností neuzavřeli. Žijí spolu na základě osobní domluvy bez závaznosti vůči občanaské společnosti. Občanská společnost je toleruje.

Manželství "v kostele" - uzavírá Bůh prostřednictvím kněze (svátost) mezi mužem a ženou. Řídí se církevními pravidly (ta vycházejí z Písma a žité Tradice církve). Toto manželství nelze člověkem rozvést, protože je uzavřel Bůh, ne pouze lidé, musel by je rozvést Bůh, a tento pojem církev nezná. Dle Tradice církve (všeobesná shoda církve jako celku v prvních staletích) nelze uzavít manželství mezi mužem a mužem, ženou a ženou, nedovoluje se nevěra. Manželství končí až smrtí, resp. případem nevěry dle pravidla apoštola Pavla. Církev rozvody neprovádí. Nemanželské soužítí dvou partnerů chápe církevní Tradice jako smilstvo, lože lze sdílet pouze mezi manželi. V některých církvích se od Tradice církve (případně i Písma) oddělují a tato pravidla mění dle moderní doby. Z pohledu obecné církevní shody žité po staletí pak není zavádění novot křesťanské - vymyká se pravidlům církve. Problém vidím v ražení pravidla sola scriptura fundamentálním způsobem, kdy obecná tradice církve vůbec neexistuje, platí jen to, jak Písmo ke mě promlouvá - problém - kolik čtenářů Písma, tolik různých výkladů Písma - někdo si tam obhájí homosexualitu i život na psí knížku, jiný zase opak.