U "Pozvání na cestu" mi nejvíce vadí, že se příliš ukvapeně snaží vydestilovat z biblického textu nějaký etický příkaz nebo prostě nějakou "theologii" textu. Děti prostě pro theologii ale i systematickou etiku, zkrátka teorii, nemají "orgán". Nemají naše selektivní, racionální vnímání, pro které je nejpříhodnější formou předávání evangelia kázání, jak je to mu u nás dospělých. Vnímají celek příběhu, kde nejmenší detail má stejnou váhu jako pointa příběhu. Také sami ještě nemají moc možností aktivního jednání, valná část etických příkazů je pro ně bezpředmětná, stejně tak jako rozjímání nad vztahem Boha a člověka, pro nějž je třeba určité životní zkušenosti. Dle mého má nedělka sloužit spíše k tomu, aby se děti "zabydlely" ve světě Písma, jako se zabydlují ve světě pohádek, kreslených filmů, svých dětských her atd. Příběhy Písma by se měly stát jejich "mytologií" místo, např. Starých českých pověstí, a uložit se někde hluboko v jejich duši, aby z tohoto "podhoubí" mohla později snáze vyrůstat zralá víra. Zkrátka, aby si jako starší jednou vzpoměly: "tenkrát v nedělce jsme slyšeli …" Místo "kázání" by tedy stačilo pouze zřetelně a dramaticky přečíst text, nebo jej pouze převyprávět, přehrát jako divadlo atd. Bez dalších výkladů, tématických her atd. Osobně bych se přimlouval za to číct text přímo z Písma, protože různá neznámá slova a podivnosti děti spíše lákají, "čte se tu něco tajemného, co je vlastně pro dospělé."

Také se domnívám, že nedělní škola by měla být spíše dětskou bohoslužbou - v našem sboru se jí alespoň říká "besídka". Kromě faktu, že děti rády "staré příběhy" je dobré stavět na jejich zálibě v rituálu, verši a písni. Navrhoval bych tedy jen několik málo stálých písni, které by se mohly obměňovat podle církevního roku, na úvod krátkou společnou veršovanou modlitbu, na závěr Otčenáš.

Pokud jde o výběr textu, o skterém mluví sestra Burešová, do adventu bych dal různé mesiášské předobrazy ze SZ, jako Josefa, Davida, Jeremijáše (?), na vánoce příběh narození, do postního období dějové části evangelií nebo Exodus, pak samozřejmě pašije, po velikonocích skutky, do mezidobí podobenství, Ester, královské knihy, vlastně cokoliv. Tím se dostávám k tomu, že nedělku je třeba učit každý rok. Ježíšův příběh, Exodus, a samozřejmě sváteční texty se mohou opakovat každý rok - děti přece také chtějí slyšet svou oblíbenou pohádku stále znovu a neomrzí se jim. Jiné části se mohou obměňovat, aby děti byly v Písmu stále více doma.

T. Pavelka, farář v Lounech