Milý tradiční evangelíku, není to tak dlouho, co jsem se na tuto problematiku díval poěrně stejně jednoznačně a ve stejném smyslu jako vy. Jenže jsem to musel přehodnotit, protože za těmi "ohavnostmi" jsou živí cítící lidé, kteří mají mnohdy dost problémů sami se sebou. Navíc při hlubším přemýšlení nad těmi verší ze SZ a tím co je dnes chápáno jako homosexualita lze jen těžko dát rovnítko. (o těch pr zmínkách v NZ ani nemluvě).Stejnopohlavní hluboký vztah v Písmu jednoznačně je a není rozhodně hodnocen negativně (zmiňovaný Jonatan a David), druhá věc je samotný pohlavní styk. Jenže já 1. nemám co dělat v cizí ložnici, takže z toho, že se dva muži nebo dvě ženy vedou za ruce těžko mohu odvodit, co tam spolu dělají 2. pokud to ,co tam dělají je z tohoto hlubokého citu, neodvažuji se to odsuzovat (co je z lásky není hřích) 3. nejsem schopen posoudit hloubku jejich citu. Takže pokud se mám řídit tím, co říká Ježíš a milovat bližního, tak je prostě za to nemůžu odsuzovat, už protože pro to nemám žádnou pravomoc ani žádný podklad. Co se týče homosexuálního aktivismu, to je věc druhá, propagovat homosexualitu mi přijde stejně blbé jako propagovat heterosexualitu. Čili jsme zpátky u toho, že je lepší soudit sám sebe a navenek milovat, pokud to dělám a ten člověk kterého miluji hřeší, třeba se dá strhnout mým příkladem a hřešit přestane. Pokud ovšem mám sám "bláto na dvorku" (a kdo ho nemá)a ještě mravokárně hrozím prstem, těžko toho člověka získám. Tož tolik ve stručnosti můj pohled.