Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Liturgická hnutí, kardinál Newmann apod.

Od: Anonym: Martin Grombirik---.nat.karneval.cz )
Kdy: 22. 12. 2005 18:08
Předmět: Liturgická hnutí, kardinál Newmann apod.

Ještě něco k Vaší marginálii o liturgickém hnutí:
že to není nic nového a nejsem v tom sám, to mně spíš těší než rmoutí. Zájem o liturgické otázky v protestantismu mne utvrzuje v tom, že je to téma v církvi živé a otevřené, i když na něj všichni nemají stejný názor (a to ani v rámci skupin, které jsou "pro" a "proti") a není to tedy jen projev mé osobní pýchy, snahy lišit se či nějakého úletu. Jak říkám - názory je možno mít různé, přesto si však (narozdíl od diskutujícího "mládežníka") nemyslím, že tato tematika (možná narozdíl od některých konkrétních případů realizace) církev jako celek "nudí".
Dějiny liturgického hnutí znám, ovšem i ono se vyvíjí a reflektuje potřeby doby i církve. V romantismu nastala v různých církvích reakce na osvícenství a racionalismus - obnovná hnutí v ř.k. církvích, "revival" v anglosasském protestantismu aj. Liturgické hnutí třeba v německém protestantismu tvořilo ve skutečnosti několik myšlenkových proudů - některé se chtěly vrátit k Lutherově reformaci, jiné ke starověké církvi, jiné k ekumeně.
První stoupenci tzv. evangelické katolicity byli, pravda, v některých ohledech poněkud romanticky naivní - např. F. Heiler se svojí snahou otrocky připodobnit evangelické bohoslužby tridentské katolické mši. Tento přístup však už je dávno passé, hlavně díky liturgické reformě II. vatikánského koncilu v ř.k. církvi - čili ho relativizovali sami římští katolíci. Spadají sem však i vyvážené a reflektované postoje - např. kniha z lepších časů J. L. Hromádky "Katolicism a boj o křesťanství", publikace pro mne dodnes inspirativní.
Případ kardinála Johna Henryho Newmanna znám (pokud narážíte na jeho konverzi z anglikanismu ke katolicismu), nejsem si však jist, zda se jedná o reprezentativní příklad pro tuto problematiku. Nehledě na to, že "evangelická katolicita", vysokocírkevní hnutí a různé směry hnutí liturgického jsou samostatné myšlenkové proudy, i když se v praxi často prolínají. Dá se v nich najít velké množství zajímavých a výrazných osobností - stoupencem "evangelické katolicity" byl např. i Anders Nygren - m.j. autor známé knihy "Eros und Agape" a velký kritik Karla Bartha, - z dalších postav lze jmenovat teologa E. Schlinka nebo F. Buchholze (Alpirsbach), W. Stählina (Berneuchen), Ch. Mahrenholze (lit. komise EKD, zpěvník EKG), atd.
Nesměšoval bych automaticky postmoderní situaci (myšlenkové vakuum po vyčerpání modernistického paradigmatu s hledáním cest kudy dál) s postmodernismem (relativizací hodnot a eklektický výběr z myšlenkového tržiště). Čpí mi to trochu obviněním z povrchnosti, takovým tím: "jé, oni tady dělají toto a to se nám líbí, to musíme mít taky!" Je možné, že takoví "liturgové" také existují, i v ČCE, ale proč všechny házet do jednoho pytle? Jsou i jiní, kteří se snaží hledat souvislosti, bádat v dějinách církve a bohoslužeb, nacházet komunikační prostředky se současným člověkem a současnou církví. Třeba poměrně velkou část práce Coeny tvoří vzájemné vzdělávání - můžete se klidně přijet podívat na nějaké studijní setkání, jsou vždy annoncována na našem webu.
Jinak Vám i ostatním diskutujícím přeji pokoj a dobro o Vánocích i v nadcházejícím roce Páně 2006

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód