No jo, ale i ten Kierkegaardův věřící nevkračoval úplně do temnoty, do nikam, jeho víra nebyla naprosto slepá, ale něco rozhodovalo alespoň o směru, kterým se vydává, i když před sebe pořádně neviděl. Když to tedy nebyl osvícenský rozum a nebylo to jen slepé vykročení kamkoliv, až by se hodilo říct svévolné, tak podle čeho se tedy orientoval? Zkrátka, víra není naprosto slepá, jinak by byla svévolná. Je vedená vždy také nějakým poznáním. (viz např. 1.J 3,6b a jinde). Byť by bylo z pouhého slyšení. A právě to poznání musí být jasné, schopné argumentace, a když nemá viditelné důkazy, tak musí mít alespoň jasné důvody, a pokud je jich víc, tak by si neměly odporovat, jinak by naše víra zase sklouzla ke svévoli. Adam Balcar