Hmm, Tomáši, já netvrdím, že když se budeme důkladně zabývat Kalvínem a jeho dílem, že nebudeme ušetřeni nejednoho překvapení, které nám nabourá naše zažité stereotypy, podobně jako bádání o husitech, Jednotě, Lutherovi nebo o staré, předreformační církvi (imho i to ČCE potřebuje jako sůl). U toho "kalvinismu" jsem měl na mysli spíše to, jak jej vidí dnešní církvevní veřejnost (možná jsem měl použít ty uvozovky) - v našich podmínkách třeba takový ten "karafiátovský" kalvinismus ražení "poslušně chcípnu". Nemůžeš zase popřít, že by se kalvinusmus historicky takto (pesimismus, rigorismus, podezíravé pohledy na "radosti života") v mnoha ohledech neprojevoval či tak alespoň nepůsobil - a to se týká i samotného Kalvína a na jeho popud zavedeným předpisům v Ženevě (přestupkem byly nejen jakékoliv zábavy či projevy něžností na veřejnosti, ale třeba i to, že ses přišel soukromně pomodlit do kostela mimo dobu bohoslužeb). Výrok Thomase Jeffersona o kalvinismu znáš, ne? :-) I když pro něj tam byl "Kalvín" spíše zástupnou obětí za církevní realitu jeho dní, není kouře bez ohně. Ostatně, lutherství je při pohledu na člověka také pesimistické, ale nedává to tak najevo v životě církve. Máš ale pravdu, že paušalizovat by se asi mělo opatrně.

Těším se, že si vy, kalvinisté, také založíte svoji zednářskou lobby a obohatíte nás novým a neotřelým pohledem na Kalvína a jeho učení. BTW kromě Coeny můžete najít vzor i u "konkurence", viz http://www.luther.cz/ :-)