Ve 2 Samuelově ve 23 kapitole čteme zajímavý příběh: "David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma. Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“ Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu. Řekl: „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři.

Myslím, že to je slovo pro nás, pokud by stát restituce uskutečnil. David byl bezprávně vyhnán na dlouhá léta do pouště a Saul ho pronásledoval, místo aby bránil zemi. Tu místo něj bránil psanec David. Neměl tento David nárok na alespoň minimální odškodnění za bezpráví na něm působené? Nemohl mít nárok alespoň na doušek vody ze studny svého dětství? Nárok tu byl, a legitimní. Ale když byl naplněn a jeho bohatýři mu vodu donesli, odmítl ji pít. Zaplacená cena by nebyla adekvátní. Vybízím Vás k témuž v případě, že by se uskutečnily restituce.

Jako kdysi David, i církve mají nárok na odškodnění za léta křivd. Ale nevznikne křivda nová, když dnešní produktivní generace zaplatí odškodné za ty, kteří tento majetek sebrali?

Oceňuji snahu poslanců napravit letité křivdy. Taková snaha jistě přinese naší zemi požehnání. Ale chceme-li si i my přivlastnit především Boží požehnání, nemůžeme náhrady přijmout.

Jako David vykonal úlitbu Hospodinu, vykonejme ji i my. Z peněz, které dostaneme, vyplaťme rodičům každého nově narozeného dítěte částku - řekněme 1000 Kč. Na kolik let vystačíme, tolik vyplatíme. Tak vrátíme peníze naopak generaci budoucí, a předáme dále požehnání.

Doufám, že bychom mohli najít sponzorské firmy, které by zaplatily spojené náklady, aby se církev po Davidově vzoru skutečně "donesené vody" ani nedotkla.