Pohádka o restitucích

Přestože se restitučním pohádkám naši nejznámější sběratelé vyhýbali, na konci 18. stoleti se těšily značné oblibě. Dochovalo se nám jich několik, přičemž je třeba předpokládat, že existovaly ve více verzích; vybral jsem jednu z katolického Příbramska (za ostrý protievangelický postoj se omlouvám, ale v pojosefínské době byla ekuména ještě na houbách).

To šel jednou kardinál za Kalouskem pro restituce. Potká ho synodní senior a hned se ptá: - Kampak, kardinále? - Za Kalouskem pro restituce, povídá kardinál. - Vezmi mě s sebou, prosí senior. Nebudu chtít víc než pět procent. - Kdepak, povídá kardinál. Když jsem šel na odpustky, tak jsi nechtěl. - To jsem měl rýmu, řekl synodní. A jestli mě nevezmeš, všude napíšu, že jste církev sobecká a hrabivá a že jste nám spálili Husa. Co měl kardinál dělat? Domluvili se na čtyřech a půl procentech toho, co dostane, a šli spolu dál.

(Nebudu vás unavovat dalším pokračováním těchto setkání. V této verzi pohádky je jich ještě šest. Pokračujme tam, kde šli spolu za Kalouskem všichni.)

Jak jdou dál, za keřem číhal Sobotka. Vystrčil jen hlavu a ptá se: Kampak vy všichní? - Pro restituce za Kalouskem. - A máte dost velké pytle? A rozdělíte se spravedlivě? Ještě chvíli se vyptával, pak se rozloučil a běžel zkratkou přes les do Kalouskova zámku. Kalouska vyhodil a sám si vlezl za jeho stůl.

Za chvilku dorazili restitučníci před zámek. Chvilku se dohadovali, nakonec poslali dovnitř samotného kardinála a nachystali si pytle a truhly. Kardinál vešel dovnitř a povídá: Kalousku, jsem tu pro restituce. - Jen pojď dál, zval ho Sobotka tenkým hláskem. Ale kardinál se polekal: Cože mluvíš tak slušně, Kalousku? - To abych snáz proklouz do nebe, říká Sobotka. Ale jak otočil hlavu, lekl se kardinál znovu: Kam jsi dal vlasy, Kalousku? - Připravuju se na kněžství, abych mohl lépe sloužit Římu, odpověděl medovým hlasem Sobotka a rozepnul si pásek u kalhot. - Ale proč si rozepínáš pásek? divil se kardinál. - To abych na vás mohl vystrčit zadek, zasmál se Sobotka, vystrčil na kardinála zadek a vyhodil ho ven.

Venku hned začali všichni křičet, aby dostali svůj díl. Podělím vás všechny stejně, povídá kardinál a - vystrčil na ně zadek. Pak jim vypověděl, jak nahoře pochodil. A tu se jeden restitučník rozzlobil, že měl dostat jen dvě a čtvrt procenta a kardinál na něj vystrčil zadek celý. Přidali se k němu další, pohádali se a pobili a od té doby se u nás katolíci s těmi ostatními nemají rádi. Zvonec a konec.

Možná se vám zdá tato pohádka drsná. Ale nepřejte si slyšet tu z Valašska, jak šli úspěšní restitučníci zpátky a potkal je Pán Ježíš se svatým Petrem. Je to jediná lidová pohádka u nás, kde tato dvojice mluví nevybraným jazykem.

Doplnění: Jako doklad restitučních pohádek se objevuje postava restitučníka i v některých lidových betlémech na Vysočině. Poznáme ji podle toho, že jde k betlému s prázdným pytlem.