Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: tradice ano/ne, kříž-kalich

Od: Anonym: Tomáš Pavelka---.185.broadband4.iol.cz )
Kdy: 17. 12. 2005 00:06
Předmět: Re: tradice ano/ne, kříž-kalich

Křesťanův život spočívá v poslušnosti Krista, našeho krále. Jeho vůle je zjevena v Písmu, které je určeno zejména ke společnému čtení ve shromáždění církve, na které je velmi prozíravé se připravovat jeho individuální pravidelnou četbou. Již toto základní pravidlo bylo v obecné církvi zatemňeno, proto bylo nutné, aby reformátoři došli k bolestnému rozdělení církve (byli k tomu dotlačeni). Toto nutné rozvolnění jednoty církve bohužel otevřelo dveře různým svévolným interpretacím Písma, jak je známe od anabaptistů a jejich následovníků. Proto církev potřebuje konfesi jako jasný bod rozhodnutí - velí vám svědomí stejně? Z poznání Písma, jak se na něm shodujeme v konfesích, musí začínat všechno rozhodování v církvi.
Proto je třeba třeba i měnit zavedené bohoslužebné pořádky, pokud v něčem Písmu, jak jej ev. církev chápe, odporují. Osobně takových chyb nevidím až tak mnoho, spíše v oblasti vysluhování svátostí. Dále třeba otázka místy sbírky v bohoslužbách, důslednějšího užívání žalmů, ne příliš hodnotného obsahu NĚKTERÝCH pietistckých, revivalových a moderních písní (ač zase některé z nich, zejm. pietistické písně považuji za velmi cenné). Jak jsem ale předznamenal, není toho zase tolik, co je potřeba měnit.
Na druhou stranu, podle stejného klíče má být církev přístupná i restauracím a snad (?) i inovacím bohoslužebného života, pokud jsou patřičně věroučně podloženy. Základ křesťanské bohoslužby - radostná vděčnost - by neměl být zásadně vázán lidským zvykem. Je však třeba shody, protože, vázáni Kristovým vtělením, musíme šetřit lidskou přirozenost, která potřebuje pravidelnost, zažité orientační body.
Pokud mám mluvit za sebe, v různých korekcích bohoslužby bych se spíše inspiroval v minulosti (co nejhlubší, nejméně 16. stol., protože duchovní jalovost naší doby se mi zdá dosti zřetelná).
Pokud jde o otázku talárů, která zde již byla nadnesena, zdá se mi, že diskuze dosud probíhala dosud nevěcně - na pólech "líbí se mi to naše" x "mám rád barvy". Úplně jalový je pak argument, že se třeba při křtu děti děsí čené barvy, černá barva je smutná atd. Jde o to, co chce talár říct. Černý talár, původně oděv universitního učitele, říká: Mám vysoké bohosloveské vzdělání a dále se vzdělávám, protože nekonečný Bůh si žádá aby byl nekonečně hledán a poznáván. Sloužím tak ostatním, kteří musí nést těžké břímě každodenní práce. Proto má talár čenou barvu-nebarvu: vyjadřuje plné odevzdání do služeb Krista, potlačení osoby odděleného služebníka. Jak bylo dobře řečeno jinde, zakrývá vše kromě hlavy a rukou - kázájící hlavy :-) a rukou vysluhujících svátosti a žehnajících. Liturgické oblečení ŘK není dobrou inspirací, protože je založeno na oděvech římských úředníků - značí tak příslušnost k hierarchii "obce boží", paralelní k té světské. Od římské jednoty jsme se ovšem pro nouzi spasení museli oddělit. Kdo chce nosit albu, ať se podřídí řískému biskupu (oproti jiným ještě celkem únosné řešení). Naše černá je také barvou pokání za rozdělení církve - proč jsme nezářili jako svíce zářící, která by vyvedla církev z temnot renesančních papežů. Je barvou truchlení nad tím, že obecná církev odmítla čisté evangelium.
A na rovině veřejné: Otázka kolárku. Kolárek (tedy ne bohoslužebný oděv, ale identifikační znak) v naší oblasti značí mimo jiné také celibát a bezpodmínečnou poslušnost biskupu. To jsou těžká břímě a kdo je nechce nést a nosí kolárek, tak si na něco jen hraje a uráží tím ty, kteří přinášejí pro svou víru (třeba pomýlenou) tak těžké oběti.
Jinak, kalvinismus trpí všeobecnou ignorancí ještě hůře než liturgická otázka (sorry, Martine). Škoda, že mi reformovaní nemáme svoji iniciativu, jako ti židozednáři coenisté :-).
Soli Deo Gloria!
Tomáš Pavelka

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód