Šťastné Vám to připadat nemusí. Zatím jsem ale od vedení církve neviděla nějakou větší ochotu se problémem zabývat jinak než po stránce majetkově-právní (pokud 80 procent lidí na škole je proti krokům zřizovatele, tak ty témata, která k situaci vedly, budou dělat nepokoje, ať si 100 krát na synodu dupneme, že jsme zřizovatel a i když třeba budem každý půlrok měnit ředitele, který s tím nebude asi schopen hnout).

Věc kolem školy synodálové veřejně shrnuli na určení vlastnických práv a naposledy jsem od dvou synodálů slyšela zdůvodnění že, hlavním prvkem v rozhodování pro ně bylo, že když chce někdo promarnit významné církevní dary vložené do budování školy, tak má synod povinnost tyto majetky a hodnoty jakožto zřizovatel ochraňovat.

Mně to církevní zdůvodnění připadá sice z hlediska majetkového, že to má svou logiku, ovšem z hlediska toho, že jde o školu (lidi) nikoliv např. o církevní středisko (cihly), tak je hrubě nedostatečné. A to, i když se všemi postoji a jednáními školy třeba nesouhlasím.

Již po konání synodu jsem tento vývoj v obavách předpokládala. Myslím, že ta věc ze strany vedení církve byla řešena od počátku velmi špatným způsobem a toto pokračování je jen přirozeným důsledkem.

Od synodu jsem (marně) očekávala, že když byli seznámeni s tím, že většina na škole (ať už z jakýchkoliv správných nebo i špatných důvodů) je proti zřizovateli, že se (3 hodiny po dvanácté) nastartuje konečně jiný tón dialogu, aby se věci domluvily a ne, aby se to ještě více zabilo. To se nestalo. Tak se teď nemusíme divit.