Písmo je přece (sou-)částí tradice, i to, že ho používáme i jak ho používáme. Ani to už není dnes samozřejmé, že se čte a poslouchá. I to je tradice, kterou je třeba v naší církvi podpírat, oživovat atd…, jako jiné evangelické tradice. Samo o sobě Písmo přísně vzato nepromlouvá. (vezměte si jen, jak malý je dnes v církvi zájem o biblické hodiny.)
K otázce kříž , nebo kalich: Kříž je jenom obecně křesťanský symbol, proto sám o sobě nevyjadřuje jedinečnost
ČCE. Nestačí k tomu, aby ji symbolizoval. Museli byste nejprve zrušit
ČCE, abyste mohli nahradit kalich, popř. kalich a bibli pouze křížem. Naše církev žije také do jisté míry ze zkušenosti z husitské doby. Tam, jak známo, čelila husitská strana agresi vojsk, která měla ve znaku kříž. Pochopitelně si nemohla husitská strana vzít do znaku také kříž. Musela se nějak odlišovat, proto si husité vzali do znaku kalich, také kvůli sporu o podobojí. Tyto dějiny naše církev v sobě nese a myslím, že je to dobře, že na ně pamatuje. To je taky součást tradice - tato jedinečná zkušenost. Z dob písmackých převzala naše církev ještě symbol knihy.
je to stejné, jako kdybyste si chtěli vystačit s rozlišováním sykora-nesýkora. Je také přece sýkora koňadra, ale je také sýkora parukářka. Není možné si prostě vzít do znaku kříž a tvářit se, že my jsme ta církev obecná, katolická. (Osobně nejsem proti tomu, aby se také symbol kříže vyskytoval v naší církvi , ale jenom také - vedle jiných.)
