Předkládám chronologicky dokumenty vykreslující současnou situaci na naší církví žřizované konzervatoři:
Otevřený dopis členům synodní rady Českobratrské církve evangelické zřizovateli Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci
V Olomouci dne 18. 5. 2012
Vážení členové synodní rady,
průběh a výsledky našeho jednání 9. 5. 2012 mne znepokojily a posílily mé přesvědčení, že vaše rozhodnutí odvolat ředitele MgA. Františka Fialu z funkce ředitele Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) bylo založeno na chybných informacích, provedeno neobratně a s negativními důsledky pro školu.
Dovolím si v bodech shrnout vaše jednotlivé kroky:
1) ředitele KEA jste odvolali 18. 4. 2012 bez předchozího jednání, bez uvedení důvodu, s vysvětlením, že „odvolání platí od 30. 4. s dvouměsíční výpovědní lhůtou do 30. 6.“; po několika dnech pan František Fiala po poradě s právníkem zjistil, že neuvedení data platnosti na rozhodnutí o odvolání znamená platnost druhý den po předání, tedy 19. 4. – v důsledku toho pan František Fiala, aniž by to tušil, nebyl ředitelem konzerva-toře již několik dní
2) vzhledem k výše uvedenému nebylo zajištěno předání agendy ředitele
3) škola zůstala po 4 týdny bez statutárního zástupce (ve zřizovací listině není funkce statutárního zástupce vymezena, podle vnitřního řádu školy musí ředitel při odvolání předat svou funkci svému zástupci; to František Fiala nemohl učinit – viz bod 1)
4) pověření pro statutárního zástupce jste poslali po několika urgencích 4 týdny po odvolání ředitele a v předvečer státních maturit (jejich realizace byla ohrožena)
5) v rozhodnutí o odvolání jsou právní chyby
6) další váš postup destabilizoval situaci na konzervatoři:
2. 5. podpořila ředitelka Ústředí Evangelické akademie (ÚEA) Mgr. Martina Sklenářová vedení školy a pedagogy v úmyslu jednat o změně zřizovatele
3. 5. posílá školská rada a vedení KEA synodní radě žádost o zahájení jednání o změně zřizovatele
9. 5. je zástupcům KEA během jednání se členy synodní rady sděleno, že v březnu 2012 bylo rozhodnuto nejednat o změně zřizovatele konzervatoře (zároveň však synodní rada připouští, že tato možnost byla zvažována)
15. 5. je zasláno antidatované pověření statutárního zástupce k datu 19. 4. se zřejmým záměrem zahladit závažnou chybu – viz bod 3)
16. 5. dává výpověď účetní firma zajišťující veškeré účetní služby včetně mzdové agendy (příčinou výpovědi jsou nepravdivé informace, které o účetní šíří ředitelka ÚEA Mgr. Martina Sklenářová).
Další zmatek do situace vnáší několik rozdílných vysvětlení odvolání ředitele konzerva-toře, které jsme slyšeli z úst členů synodní rady a ředitelky ÚEA:
a) převedení pracovní smlouvy z doby neurčité na dobu určitou (výklad synodního seniora Mgr. Joela Rumla bezprostředně po odvolání, vysvětlení udržitelné pouze několik prvních dní, neboť nemá oporu v právních předpisech)
b) stížnosti na vedení školy (vysvětlení ředitelky ÚEA při předání odvolání – nikdo ze strany zřizovatele stížnosti nepotvrdil/nedoložil)
c) negativní posuzování zaměstnávání spřízněných osob (vzhledem k tomu, že se škola v posledních dvou letech prokazatelně a měřitelně zlepšuje, jedná se ve skutečnosti o vy-užívání profesních kontaktů k prospěchu školy – tedy skutečnost s opačným znaménkem)
d) osobní důvody (vysvětlení ředitelky ÚEA během jednání s pedagogy KEA 2. 5. 2012)
e) změna směřování školy („Krok odvolání ředitele chce odstartovat novou éru; od kandidátů na ředitele bude očekáváno formulování toho, v jakých zásadách by školu vedli, tím vznikne takové spolužití, kdy bude jasno, jaký bude program.“ – slova synod-ního seniora Mgr. Joela Rumla během jednání se zástupci KEA 9. 5. 2012).
Nevnímám z vaší strany snahu komplexněji zhodnotit naši práci. Nově jmenovaná ředitelka Ústředí Evangelické akademie nastoupila do funkce v lednu 2012.
Ve škole do této doby ani jednou nebyla. Neměla tak prakticky žádný čas situaci na konzervatoři zhodnotit před odvoláním ředitele.
V loňském roce (červen 2011) jsme se s vámi dohodli na strategii rozvoje konzervatoře, kterou plníme. Z vaší strany nedošlo ani ke zhodnocení plnění této strategie. Na-startovat novou éru školy, která je v Olomouci teprve čtvrtým rokem, takto vyhroceným způsobem, a navíc nepodloženou hodnocením naší práce, považuji za nemoudré.
Proti vaší nespecifikované vizi a neformulovaným zásadám nové éry stojí naše každo-denní práce. V poslední době například kurzy a semináře prof. G. Lukšaité-Mrázkové, doc. J. Tůmy a I. Troupové, realizace evropského projektu, spolupráce s Univerzitou Palackého, Varhanní přehlídka konzervatoří, provedení monumentálního koncertu P. Ebena s Moravskou filharmonií Olomouc atd. Připravované studentské operní před-stavení v režii J. A. Pitínského jste znemožnili odvoláním ředitele, stejně tak rozjednané granty a dotace v řádech statisíců korun.
V této situaci se nám zdá rozumné začít jednat o změně zřizovatele.
Obávám se, že nová éra zmaří nepopiratelné úspěchy naší práce a mladá škola s dosud jen částečně využitým potenciálem se stane Institucí – utopenou v protichůdných záměrech a zásadách…
Většina studentů a pedagogů prosí, pusťte nás.
Přeji moudrá rozhodnutí,
MgA. Robert Mimra
zástupce ředitele
v tomto týdnu jediný člen vedení v aktivní službě
Na tento dokument reagovala Synodní rada ČCE tímto stanoviskem z 22. 5. 2012:
Stanovisko synodní rady ČCE k dění v Konzervatoři EA v Olomouci
Synodní rada Českobratrské církve evangelické jako zřizovatel Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) v Olomouci nekoná ani nekonala žádné kroky vedoucí ke změně zřizovatele školy. Zřizovatel školy hodlá dále rozvíjet dobrou tradici a práci KEA i v dalších letech.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické se 9. května 2012 setkala s vedením školy MgA. Petrem Rajnohou PhD., MgA. Robertem Mimrou a předsedou školské rady Mgr. Pavlem Glogarem, kterým bylo toto stanovisko jednoznačně sděleno.
Jako zřizovatel prohlašujeme, že jakékoliv šíření informací o změně zřizovatele a omezování provozu školy je nepodložené, zlovolné a působí destabilizaci jejího života.
Zřizovatel bere s lítostí na vědomí vývoj ve škole po odvolání ředitele MgA. Františka Fialy. Sděluje, že Mgr. Martina Sklenářová, ředitelka Evangelické akademie, má veškeré pravomoci k jednání ve škole jménem zřizovatele. Rada školské právnické osoby pak k jednání v rámci svého zákonného určení.
Vážení studenti, rodiny studentů, pedagogové, přátelé školy, věříme, že toto naše sdělení pomůže k vyjasnění situace.
O výsledku výběrového řízení na místo ředitele KEA vás budeme informovat.
Jménem synodní rady Českobratrské církve evangelické
obracím se na vás s prosbou o pomoc. Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci
čelí již delší dobu nepodloženým pomluvám, a to i ze strany některých členů synodní rady
a dalších příslušníků Českobratrské církve evangelické.
Spletitý příběh konzervatoře shrnul spirituál školy během semináře konaného 22. 5. 2012
do 45minutové promluvy se zpěvy, kterou si můžete poslechnout na Youtube:
Dramatické události posledních týdnů popisuji ve svém otevřeném dopise synodní radě.
Pohled studentů najdete v článku Sociální experiment.
S vaší pomocí můžeme pochopit temná místa příběhu a najít pravdu, která nás osvobodí.
Zlo, byť z pohledu kauz vysoké politiky, malé, dokáže poranit a přidat k všeobecně rostoucí
míře pesimismu. Zlo v našem příběhu jsou pomluvy, které mají konkrétní důsledky a ovlivňují
osudy konkrétních lidí.
Jak tedy můžete pomoci? Přimluvte se u svého synodála za věcnou diskusi o Konzervatoři
Evangelické akademie. "Zaručené" informace o naší škole si ověřte. Nepodložené informace
(pomluvy) odmítněte. O to vás prosím.
S přáním všeho dobrého,
Robert Mimra
Zde přikládám v textu mailu zmiňovaný pohled jedné ze studentek školy:
Sociální experiment
aneb studium na Konzervatoři evangelické akademie
z pohledu jednoho studenta
Střední škola je pro mnohé z nás nejkrásnějším obdobím našeho života. Máme v sobě životní elán, nadšení, ideály, ale také máme křehkou a tvárnou skořápku, kterou je třeba pečlivě chránit a pěstovat. Proto je naprosto báječné, když se na tomto velkém úkolu může podílet i církev.
S těmito myšlenkami jsem plná nadšení vstupovala na Konzervatoř Evangelické akademie. A těšila
jsem se, jak mě studium obohatí nejen profesionálně, ale i lidsky. Mladého člověka je však potřeba v tomto ohledu formovat citlivě. A stejně citlivě je potřeba vést takový živý a křehký organismus, jakým je škola, zejména umělecká. Bohužel se občas najde lékař, který bude tvrdit, že v zájmu vyššího dobra je nutné i fungujícímu organismu amputovat hlavu. A že přitom zemře? To už je riziko, které je třeba podstoupit. Nikdy jsem se nenadála, že budu svědkem amputace hlavy…
Reportáž ze Zámku
12. 4. 2011. Je krásný jarní den a za námi do školy přijíždí pan Joel Ruml se svým náměstkem panem Pavlem Kašparem. Účel jejich cesty je, jak sami tvrdí, zmapovat atmosféru na škole. Chtějí se proto setkat s námi studenty a zjistit, jak se věci mají. Studenti se ve 12.00 schází v koncertním sále a v té chvíli ještě netuší, že budou svědkem toho, k čemu tato místnost doopravdy slouží. Po krátkém úvodu a vysvětlení, proč jsme se vlastně všichni sešli, se poprvé za dobu svého studia dozvídám, že atmosféra na škole je hrozná. Chvíli si nejsem jistá, jestli jsem celou dobu náhodou nestudovala na úplně jiné škole, protože z mého pohledu u nás vždy vládly přátelské vztahy, otevřená komunikace a tvůrčí atmosféra. Vzápětí je ale vše vysvětleno – na škole je skupinka lidí, kteří si anonymně stěžovali na vedení a jsou velmi nešťastní. Počet anonymistů zůstává bez přijatelného odůvodnění skryt a mnozí z nás stále nechápou proč. Nicméně nám pan Ruml několikrát opakuje, že je úkolem zřizovatele, aby
ve škole byli všichni štastní, protože jsme církevní škola a jako taková máme jít příkladem. V průběhu jednání studenti neustále zmiňují, že na škole žádný problém nezaznamenali, ba právě naopak. Škola postupuje dopředu a prokazatelně se zlepšuje v mnoha oblastech. Pokud si tedy stěžovala menšina, není tedy načase se zamyslet nad věrohodností a motivacemi osob, které si stěžovaly? Načež se dozvídáme, že většina nemusí mít pravdu. Význam sdělení je jasný. Jsem nucena spolknout hořkou pilulku, že jako člen “většiny” jsem očividně zmanipulovaná, což mě osobně dost uráží. Na tomto místě bych ráda podotkla, že na škole je přes 80% studentů starších 18 let, mnoho z nich už chodí na vysokou školu nebo do práce. Jako výstup z jednání si odnášíme to, že atmosféra na škole bude pečlivě sledována a pokud se nezmění, vyvodí z toho Synodní rada personální změny ve vedení školy. Ještě stále netuším, že se záhy ocitnu na Kafkově Zámku…
Do roka a do dne
Stejně jako organismus, který se regeneruje po úrazu, tak i situace na škole se pomalu stabilizuje. Jsme šťastní (a není nás zrovna málo), že pan ředitel Fiala zůstává ve funkci a můžeme všichni společně pokračovat v práci, která je pro nás radostí a inspirací. V průběhu následujícího roku sice ještě občas ukápne jedovatá slina z úst pana Kašpara či paní Noemi Batlové (pastorační pracovnice) na adresu školy, ale na to už jsme za ten čas nějak zvyklí. Celý rok probíhá v poklidu, nikdo z nás netuší, že je to ten pověstný klid před bouří. A najednou jako blesk z čistého nebe školou běží zpráva, že pan ředitel je dne 18. 4. 2012 odvolaný. Jsme v naprostém šoku a ústa se nám formují do tvaru jediného krátkého
zvolání: “Proč?” Zpráva se šíří jako lavina a nikdo netuší, co je vlastně špatně. Celou dobu byl na škole klid a studovalo se nám výborně. Fungoval u nás pan spirituál, se kterým studenti postupně nacházeli společnou řeč. Pravidelně přispíval i do školního časopisu, který tento školní rok vznikl. V evangelickém kostele se odehrával cyklus koncertů, na kterých jsem já sama několikrát účinkovala. Chystaly se různé projekty a kurzy, konečně jsme měli možnost se zcela umělecky vyžít a uplatnit se. Nemusím snad zdůrazňovat, jak je pro začínajícího umělce důležité veřejně vystupovat. A teď tohle? Absolutně nechápu, co jsme zase udělali špatně. Připadám si jako dítě, které uposlechne příkaz svých rodičů, ale stejně je potrestané. A nejhorší na tom je, že nikdo z ČCE se neobtěžuje s vysvětlením, co se
vlastně stalo. A ještě se to odehrává v té nejhorší možné době – čekají nás maturity i absolutoria. Naším hlavím úkolem na škole je studovat. Ale jak máme v klidu studovat, když nám uřezali naši hlavu?
Vítejte v The Truman show
Vždycky jsem byla přesvědčená, že všechno na světě má svoji příčinu a vše se dá odůvodnit (dokonce i iracionální jednání). V případě odvolání pana ředitele však zdůvodnění nepřichází a začínám nabývat dojmu, že snad ani neexistuje. Z celé situace pro mě plyne jediné poselství: Když něco výborně funguje, je tomu třeba učinit přítrž. Mám pocit, že svět se převrací naruby. Ztrácím důvěru i k poslední instituci, která má člověku dávat pocit bezpečí a jistoty – k církvi. Už si nejsem jistá vůbec ničím. Ono se pak lehce řekne: “Studuj dál na naší škole a o nic jiného se nestarej”, když bylo zpochybněno jedno z mých základních přesvědčení ohledně férového jednání a transparentnosti církve. Schválně sedám k počítači a prohlížím si stránky www.e-cirkev.cz. Z obrazovky na mě hledí programové prohlášení
Synodní rady Českobratrské církve evangelické, ve kterém se dozvídám, že Synodní rada hodlá
“usilovat o otevřenou komunikaci uvnitř církve”. Vyplývá z toho snad, že já si takovou otevřenost asi nezasloužím, protože nejsem “jejich”? Teď už mám tedy v hlavě úplný chaos. A důsledky? Začínám si připadat jako součást absurdní reality show, nebo nějakého divného sociálního experimentu (jiné racionální zdůvodnění mě už nenapadá). Po měsíci života v této zvláštní realitě se mi poplašné požární zařízení začíná jevit jako skrytá kamera…
Co po nás vlastně chtějí?
Během posledního roku si neustále pokládám otázku, co tedy po nás vlastně chtějí? A napadá mě
jediná odpověď: Něco jiného… Ale co to vlastně je, to “jiné”? To mi zatím nikdo nebyl schopný
konkrétně říct. Nejhorší je, že vůbec nevím, co jsme udělali špatně. Nesplnili jsme snad zadání o změně atmosféry na škole? Což by ale znamenalo, že když jsme předtím vnímali atmosféru jako dobrou, měli jsme se v tomto bodě napravit? Během loňské schůze zástupců ČCE se studenty nám bylo sděleno od pana Rumla, že zřizovatel se musí zabývat i malým počtem stížností a jeho úkolem je, aby všichni na škole byli šťastní a spokojení. Vloni se dělal velký poprask kolem pár stížností, letos je nešťastných více než 70% studentů na škole (potvrzuje to i petice, kterou tito studenti podepsali). Možná jsme divní, ale my máme rádi svého ředitele a jsme nešťastní, že byl odvolán. A taky jsme zmatení, protože důvody buď nejsou, nebo spíše nejsou veřejné. Proto se táži: Opravdu si pan Ruml přeje, abychom byli
všichni na škole šťastní?
Čím dál víc se cítím jako ve světě povídek France Kafky. Velká literární díla jsou velká právě proto, že mají univerzální výpovědní hodnotu a situace, které identifikovala, se opakují. Konkrétně v Kafkově Zámku je formulovaná jasná myšlenka, kterou lze krásně napasovat na naši situaci: O tom, co se u nás děje, rozhodují lidé odtržení od naší každodenní reality, kteří nevidí naše skutečné potřeby a problémy, a snaží se pouze naplnit nějakou těžko definovatelnou vizi. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč byl pan
ředitel odvolán, navíc zrovna v té nejhorší době – v době maturit a absolutorií. Díky termínu odvolání se musel zrušit i projekt “opera”, na který jsme se těšili. Pak se tedy ptám, jestli má zřizovatel opravdu na mysli naše dobro.
Školu jsem si vybrala pro její církevní zakotvení, možnost dělat duchovní hudbu a seznámit se s praxí evangelické církve. Vstupovala jsem na tuto konzervatoř jako otevřená bytost, těšila jsem se na spolupráci. Dočkala jsem se však jen políčků v podobě každoročních projevů pana Kašpara a Rumla na zahajovací bohoslužbě. Naše práce je neustále snižována, pochvaly jsme se zatím nedočkali. Přitom by na nás naopak měli být pyšní a podporovat nás v úsilí. Studují u nás výrazné osobnosti, které mají šanci se v budoucnu prosadit a dělat tak dobré jméno i evangelické církvi. Zatím jsme vždy obdrželi jen nepěkné poznámky na naši adresu. Copak jsme vadní? Připadám si jako dítě, které se snaží dobře pracovat, ale dočká se od svého rodiče jen neustálého kárání a žádné pochvaly. Co vyroste z takového dítěte? Člověk, který bude plný komplexů a bude tohoto svého rodiče nenávidět. Takže namísto toho, abych se poučila z poselství, které šíří evangelická církev, zalilo mě obrovské zklamání, znechucení a rozčarování. A moje rozhodnutí? Musím odejít – v zájmu vlastního přežití. Svoji vlastní hlavu si jednoduše amputovat nenechám…
