O.K., s ohledem na Vás tedy slibuji, že na tomto webu budu užívat nějaký jednoznačnější identifikátor :-) Na oplátku prosím o laskavé dovolení užívat jej nadále na zbytku Internetu, kde jsem pod mím už cca 3 roky zaveden a kam Vaše aktivity předpokládám nezasahují, tudíž tím Vaše pověst nikterak neutrpí.
Čistě technicky: psaná komunikace na internetu bohužel neumožňuje, to co používáme "face to face", t.j. nonverbální komunikační prostředky, mimiku, gesta, intonaci hlasu. Jako chabá odpomoc se používají tzv. emotikony, které mají alespoň trochu vyjádřit rozpoložení pisatele ( :-) úsměv, ;-) šibalský úsměv, :-D řehot, :-( rozčarování, :-O překvapení apod.) Čistě informačně orientovaní jedinci to považují za nadbytečnou havěť, ale ze zkušenosti vím, že to pomáhá předejít mnoha nedorozuměním. Můžete si povšimnout, co jsem v původním příspěvku myslel z recese a co jsem myslel vážně…
K předmětu debaty: jste, podobně jako já, teolog, a tak mám důvod předpokládat, že nám oběma jde (alespoň zhruba) o stejnou věc. Nevím jak Vy sám vidíte současnou situaci naší církve, někteří diskutující v předešlých threadech ji charakterizovali slovy "
ČCE je v krizi", já sám bych dejme tomu řekl, že se nachází v určité situaci hledání, hledání komunikace se zbytkem světa i s vlastními členy. Cesty, na kterých se hledá odpověď, jsou různé. Někteří je vidí ve snaze přizpůsobit se nejen jazyku, ale i myšlení, pociťování a hodnotám sekularizované společnosti a slevováním z vlastních pozic do té míry, až s "dnešním člověkem" najdeme společnou řeč. Jiní přemýšlejí, zda jsme se naopak neodstřihli od hadice, abychom si, slovy br. Karáska "dopřáli pár volných temp" a tak se snaží v historii církve i v jiných křesťanských tradicích (jak by řekl Morgenthaler: ve "stínové církvi") najít stopy onoho ztraceného, na čem by se dalo pevně stát a dále stavět. Jsou i tací, kteří za ten správný lék pokládají až úskostlivé lpění na "našich tradicích" a případnou krizi si interpretují jako odklon od nich. Mezi těmito póly (na jejichž hrotech jsou vždy neakceptovatelné extrémy, přesto jim však ani jednomu nelze upřít alespoň upřímnou snahu) je šedá zóna spokojenosti či rezignace, ve které se však pohybují různí jedinci, kteří se pokoušejí hledat na více cestách najednou včetně jejich různých kombinací.
Toto je řekněme chabý pokus o popis prostoru ve kterém se pohybujeme a
IMHO jakéhosi startovního prostoru, ve kterém se můžeme začít společně bavit - já jsem si, řekněme, v něm našel místo mezi těmi, kteří se snaží z pokladu univerzální církve vynášet staré i nové, což pro mne v praxi znamená (proč to zastírat) že se angažuji v iniciativě Coena (
http://coena.edunix.cz). Za tento startovní bod k diskusi ale odmítám považovat příspěvek p. Hausenbergermayera, neboť tento dopředu diskvalifikuje své soupeře. Jako recesi bych to bral, bohužel ale ze zkušenosti vím, že podobným způsobem v naší církvi někteří lidé uvažují zcela vážně.
Klíč je v pletení si pojmů s dojmy. Pokud někoho vidím dělat něco neobvyklého, správná otázka imho nezní: "Je to 'naše' nebo 'jejich'?" ale "Má to ten člověk promyšleno a 'promodleno', nebo to jen odněkud povrchně opsal? A je schopen si to zařadit do kontextu reformačních vyznání a zásad typu Sola fide, Sola gratia, Sola scriptura atd.?" Pan
Hausenbergermayer však nic takového nečiní, naopak vás hned deklasuje jako vatikánské špiony, kteří mají v hlavě vysílačku řízenou Ratzingerem.
Tudíž buď je příspěvek pana E.H. recesí a tudíž se jí dostalo adekvátní odpovědi. Nebo byl myšlen zcela vážně, ale svým přístupem debatu ukončil neakceptovatelným způsobem ještě dříve, než ji začal. A tak se mu opět dostalo adekvátní odpovědi.
