Já jsem také nikde nepsal že jsem odkázán sám na sebe. To jste mne opravdu vůbec nepochopil. Jde o to vstřebávat jakékoli informační zdroje, ale zpracovávat si je vlastním výběrem, svojí analýzou, svýmu zkušenostmi, svojí intuicí a ne přijímat závěry někoho jiného a jenom proto, že jsou v kontextu s mojí vírou o nich kriticky nepřemýšlet ale brát je jak přijdou. A tak je to také požadováno, a netvrďte mi, prosím něco jiného. Zažil jsem nejednu biblickou hodinu, kde se tzv. diskutovalo, ovšem tím způsobem, že odpovědi, závěry, nad čteným textem, byly předem dány oficiálním výkladem evangelia. Když bych chtěl cokoli rozporovat, tak to prostě nebylo možné, protože oficiální doktrína říká něco jiného. Ale nemýlila se náhodou církev nesčetněkrát v minulosti? Nemusela ustoupit ve svých tvrzeních? Neříkám, že jsem druhý Einstein, ale říkám to z pohledu, že z principu se o biblických pravdách nepochybuje. Z principu!!! Ale co když se opět objeví nový poznatek, co pak? Omluví se církev zpětně pochybovačům? Ne, když už to bude nezbytně nutné, zaujme nové stanovisko a bude na něm opět kdovíjak dlouho trvat jako na nezpochybnitelné pravdě, než se opět ukáže jako mylné. Chci tu říct jedno. Církev nepřipouští relativnost svého učení i když musela v minulosti mnohokrát ustoupit.

Můžete mi vysvětlit jak můžete o někom tvrdit že jeho psaní je úděsné. Úděsné spíše je, že vy se nedokážete vcítit do myšlení druhého ale vidíte vše pouze svojí pravdou. A kde máte tu jistotu, že vaše myšlení není úděsné? Vše je o úhlu pohledu.