Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: ČCE a synodní dokument o homosexualitě

Od: Anonym: josef---.home.nbox.cz )
Kdy: 06. 10. 2005 23:19
Předmět: Re: ČCE a synodní dokument o homosexualitě

i když si nemyslím, že tato diskuse má valného smyslu, nedá mi to - ač jsem homosexuál jsem muž a trvám na tom, nejsem nic "mezi". nikdy jsem nezpochybňoval, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu… no a co? Já z toho hlavně slyším, že muž a žena jsou sobě před Bohem rovni, mají plné lidství oba. Co to má co dělat s tím, jestli žiju v trvalém vztahu s mužem, protože mě tak Bůh stvořil, nebo s ženou, opět protože by mě tak Bůh stvořil? Ono neustálé předhazování určitých biblických veršů - s trochou snahy se z bible dá odůvodnit všechno, když se bere doslovně. Ona je ale každá kniha trochu jiná, každé svědectví v ní je trochu jiné - Job se hádá s Bohem a vyčítá mu, že spravedliví trpí, zatímco bezbožní se maj, zato přísloví jsou plná toho, jak spravedlivému se dobře vede, kdežto nespravedlivý končí špatně. Jistě, každá je o něčem trochu jiném a při hlubším zamyšlení člověk zjistí, co je pojí, ale to může jen tehdy, když je nevímá doslovně, ale pídí se po smyslu (slova jsou jen obrazy). My jsme lid co putuje, nejsme u konce, a proto, má-li naše víra něco znamenat, musí se stále tázat a hledat, netvářit se, že už všechno ví. Nevěřím na jasné soudy, kdy se něco vytáhne z bible a je hotovo. to není víra, ale ideologie (a ta je mrtvá). A to, že věda mění stanoviska - vždyť jejím cílem je právě zkoumat a hledat, proto musí měnit stanoviska podle toho, jak se vyvýjí poznání. Ve středověku věřili, že středem vesmíru je země (a pro jiné názory se končilo i na hranici), později se přišlo na to, že to tak není, pak se věřilo, že je to slunce, dnes už ani to není pravda… Samozřejmě na něčem musím stát a něčemu věřit, nemůžu se utopit v nihilismu - stojím a věřím tak, jak mi svědomí dává, jak poznávám hloubku a pestrost bible. Snažím se poznat, co dává smysl a život (který je dynamický, ne-černobílý) a co dýchá mrtvolností a strnulostí (ideologie, zákonictví). Věřím, že Bůh neusiluje o to, abychom žili v trápení. Jsem homosexuál a jsem šťastný - mám partnera, přátele, práci. V rozbourání svého vztahu nevidím cestu k pokoji a radosti, spíše k zbytečnému zoufalství. Pokud někdo žil v homo vztahu a pak byl "vyléčen" a má děti, je to jeho věc (já si o tom myslím své - spíš jde o člověka s bisexuálními sklony, přičemž jednu polohu své sexuality prostě potlačil). Já budu spokojeně žít se svým partnerem dál (dá-li Bůh, nevíme dne ani hodiny, že?) Opět musím zopakovat, že vy co se oháníte veršíčkama z bible nevíte ani za mák o čem vlastně v souvislosti s homosexualitou mluvíte a tato diskuse se mizdá příliš omezená na to, abyste vyměnili srdce z nehybného a studeného kamene, za tepající srdce z masa.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód