Zaobírám se, bratře Chrobe, vážně (ne v legraci, ani v ironii) myšlenkou, jak je možné, že ti "staří fotři" umožnili (již před lety) sloužit faráři, který vyměnil manželku s několika dětmi jako ponožky za o dost mladší (podobně jako v dnešní době Paroubek apod.), přičemž tato mladší i on dále sloužili církvi a formovali svědomí dalších generací - "staří fotři" to možná nemohli nebo nechtěli? ovlivňovat…? Nejde teď o navážení se do konkrétních osudů konkrétních farářů a jejich posuzování, ale o to, že generační problémy v církvi nemusí být tak jednoduché.

Myslím si, že homosexualita je hřích pro toho, kdo bere celou Bibli vážně více doslovně. (Jsou tam na ten případ ale i pasáže, ze kterých vyplývá, že i fanatismus může být hřích.) Fanatismem se tento problém homosexuality vyřešit v dnešní době (a možná ani v jiných dobách) moc nedá. Myslím, že pro lidi, kteří Bibli doslovně nevěří, nemá moc smysl říct radu, homosexualní chování je hřích - něco, co Bůh nechce. Problém těch lidí (a i společenské problémy s tím spojené) se takto nevyřeší.

Myslím si, že tato doslovná rada lze uplatnit jen tehdy, když Bibli bereme skutečně doslovně a z našeho chování a jednání to homosexuálně orientovaní mohou jednoznačně poznat (pasáže o štědrosti, laskavosti, věrnosti…)- pokud by z našeho celého člověka zářil Kristus čitelněji, oč se každý - i já- můžeme každý den snažit- myslím, že by homosexuálové, i další lidé v církvi, kteří to schvalují, měli spíše příležitost zamyslet se nad tím, jak to v té Bibli je vlastně myšleno. Myslím, že když budu jen chrastit nějakým veršem, jsem jen dunící zvon a nikomu to neprospěje. Co třeba si dát takové předsevzetí, se každý den za to pomodlit, abychom našli jako církev vhodné a biblicky pro všechny přijatelné řešení?